Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!

Báječná rodina Sinclairových.

Soukromý ostrov.

Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.

Skupina čtyř přátel - lhářů-, jejichž přátelství začne být destruktivní.

Revoluce. Nehoda. Tajemství.

Lži a další lži.

Pravá láska.

Pravda.

Hned na začátek musím zdůraznit, že Ostrov lhářů je brilantně napsaný. Čte se skoro sám. Autorka má totiž velmi rozvinutou a bohatou slovní zásobu, používá celý arsenál metafor a vůbec prostě píše božím způsobem. Uhrančivě a tak... jinak. Ona si se slovy a větami hraje. Navíc dokáže výjimečně vykreslit atmosféru kolem příběhu a samotného ostrova, jedinečně popsat všechny hlavní hrdiny, aby byly nezapomenutelní a přirostli mi k srdci, což se později nejeví jako úplně dobrý nápad.

"Nepřijímej zlo, který můžeš změnit." 

Přátelství. A taky láska, která není v ničem ohraná, jak už to někdy u Young adults bývá. Dobře zvolené prostředí, plynulý a svěží příběh, napětí a tajemno, mnoho plnohodnotných citátů a hlubokých myšlenek, jazykové hříčky, přezdívky a zvláštní názvy, variace pohádek. Takhle bych mohla pokračovat dál. Ostrov lhářů má svoje kouzlo, působí smutně a depresivně a je mi tolik blízký.

Kniha je rozdělená do pěti částí. To, co se děje v prvních čtyřech, je bezpochyby zajímavé a čtivé. Ale pak přijde ta osudná pátá část a..

Ano, brečela jsem. Jako želva. Hloupě a naivně jsem si užívala toho idylického příběhu a pak se dostavila pravda, kterou jsem opravdu, ale opravdu nečekala. Autorka mi vyrvala srdce a pohodila na trávník, kde sebou házelo jako ulovená ryba. I přes ten šok a bolest musím přiznat, že je to ten nejlepší závěr, protože by mě nenapadl ani v nejdivočejším snu a zároveň je tak úžasně popsaný, jak to prostě umí jen E. Lockhartová. Klobouk dolů.

"Ne neber za odpověď."

Dobře, nebudu vás nutit do čtení tohoto skvostu. Je to na vás. Ale vězte, že přicházíte o mnoho. O příliš mnoho na to, abyste si Ostrov lhářů mohli jen tak nechat ujít.