Velké malé rozdíly

by - 10/07/2018


Ahoj,
nakonec jsou to neuvěřitelné tři měsíce, co jsem přijela do Anglie jako naprosto vyjukaná, naivní, mladá holka s celkem přijatelnou angličtinou, ale nulovými zkušenostmi, pouze s nadšením a odhodláním.
Ve výsledku mě to změnilo natolik, že mě možná rodina a přátele nepoznají, ale o tom úplně nechci mluvit. Chci se spíš zaměřit na velké nebo úplně malé rozdíly, které tu vnímám oproti životu v Česku.

Chci se opřít o svoje zážitky, dojmy a reálné situace, rozhodně vám tu nebudu jmenovat srovnání, o nichž se dočtete všude. Tohle je opět více osobní článek, proložený mými nenahraditelnými životními zkušenostmi...
Řeč je především o Londýně, kde jsem pobyla největší část léta. Jedná se o můj pohled, takže s ním samozřejmě nemusíte naprosto souhlasit ;)


VZÁJEMNÁ SLUŠNOST

Ta se odvíjí nejen od jejich přístupu k životu, Angličané minimálně v Londýně jsou mnohem více naučeni toleranci, protože se zde na jednom relativně malém prostoru těsní etnika z celého světa, lidé různé rasy, vyznání, orientace. Zároveň jsou zde hluboce zakořeněné základní principy lidskosti a slušného chování - muži pustí sednout si ženy, mladí v drtivé většině uvolní místo starším, vzájemně se pozdraví, poděkují, omluví se vám, skoro vždy narazíte na slušnost a vstřícnost.
Vypozorovala jsem, že pokud svým chováním nikoho neomezujete nebo mu neubližujete, ostatní vás naprosto akceptují. Díky tomu panuje obecně dobrá a přátelská atmosféra, lidé nešetří úsměvy a snahou si vzájemně pomoci.

BYDLENÍ


Ohledně záležitosti bydlení je tu opravdu obrovská hromada rozdílů, které člověka, který je v Anglii poprvé, hodně zarazí. Přes takovou přítomnost pračky v kuchyni jsem se zkrátka nepřenesla ani za tři měsíce. Je to fakt zvláštní.
Domy jsou v průměru menší, což je pochopitelné, protože není prostoru není nazbyt. Všechno je menší. Pokoje, chodby, schodiště, zahrady. Jenom postele jsou nejčastěji double size, což je milé. Na druhou stranu Angličané jsou mistři ve využití i omezených možností, chytře využívají skladné prostory, vestavěné skříně a podobně, takže interiéry ve výsledku rozhodně nepůsobí přeplněně a překombinovaně.
Ještě jeden detail musím zmínit, a sice vodovodní systém. Snad skoro nikdy se mi nepodařilo si v přijatelném časovém intervalu nastavit perfektní teplotu. Nejdřív tekla moc studená, následně jsem se opařila, nakonec jsem s různými výkyvy udržovala zhruba takovou teplotu, jako bych chtěla, ale bylo to značně nejisté.



NEZTRATÍTE SE

Ačkoliv celý systém veřejné dopravy, desítky linek autobusů, komplikovaná spleť metra a do toho vlaky, se pro nováčka zdá být naprostou noční můrou a ze začátku se cítíte jako největší hrdina, když se vám podaří dostat se z bodu A do bodu B, ideálně nejpřímější cestou v přijatelné době dojezdu,... rozhodně se neztratíte.
Co se týče underground nebo overground, všude - nejen na stanicích, ale i v samotných dopravních prostředcích máte viditelné a naprosto přehledné mapy se zastávkami, nechybí ani tabule s nejbližšími spoji, ale hlavně pokaždé stojí opodál zaměstnanec, který ví a ochotně vám poradí, kudy kam. Stačí se jen zeptat.
Celý jízdní systém zde dává docela velký smysl, i když se to prve nezdá.
Navíc pořád jezdí minimálně autobusy, nebo taxi stojí na každém rohu, takže se domů vždy nějak dostanete.

VÝCHOVA

Jelikož jsem pracovala především jako au pair, (pomineme několik extra jobů), rozdílů ve výchově dětí jsem si všímala velice dobře, neboť jsem toho byla každodenní součástí.
Asi nejzásadnější odlišnost je v přístupu, ratolesti jsou brané jako takoví malí dospělí, rodiče se k nim chovají (možná až moc) slušně ve smyslu, že je o vše žádají, diskutují s nimi, dávají jim možnost volby, možná až moc.
Na druhou stranu tady ale relativně funguje poslušnost, takže na oplátku za tento velkorysý přístup děti obvykle své rodiče poslouchají. Jakmile se ale rozhodnou zlobit, to přestává být docela legrace, protože v Anglii se na děti nekřičí, natož aby jim někdo výchovně naplácal na zadek. Mně se ale zamlouvalo, že rodiče volí cestu vysvětlování a kompromisů, zatímco v Česku kolikrát slyším padnout i sprosté slovo.
Co ovšem vůbec neuznávám, že anglické děti nejsou vůbec nevedené k tomu uklízet a odnášet si po sobě věci, které použijí.



LIDI VŠUDE

¨
V Londýně kolem sebe máte zpravidla hodně moc lidí. V centru je to naprosto katastrofa, někdy natolik, že už chytáte sociální fóbii, ale i v okrajových čtvrtích je přelidněno.
Já však jinak pocházím z malého města s krásnými dvaceti třemi tisíci obyvatel, proto se celkem často stává, že tu naopak pěkně dlouho nikoho nepotkám. Během tří měsíců v přelidněné metropoli jsem si na lidskou přítomnost dost zvykla, že první dny zpátky doma byly občas trochu děsivé, cítila jsem se skoro jako po vymření lidstva nebo zombie apokalypse :D.


To je za mě dneska vše. Jistě by se našlo mnohem více rozdílů, ale domnívám se, že jsem vyjmenovala ty nejzásadnější.

Co si myslíte vy? Máte podobné zkušenosti? Budu ráda, když zanecháte komentář. :)


Maddie
Prosím, podpořte mě na sociálních sítích. :)


You May Also Like

17 komentářů

  1. Já jsem byla v Anglii třikrát, ale pokaždé jen na týden. Dvakrát jsem bydlela u hostitelské rodiny, takže si umím přesně vybavit ty malé prostory v domě. Sprchu jsem první den neuměla ani pustit, jak mi ten systém připadal složitý. :D Ale jinak lidé byli moc milí. :)

    M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se musíš naučit, tam je to věda :D To jsem ráda, že máš stejný dojem :)

      Vymazat
  2. Hlavně ty "lidi všude" jsem si z Anglie odnesla. Byla jsem tam dvakrát, přičemž dvakrát na jeden den v Londýně a vždycky jsem z toho byla tak strašně vyčerpaná... Nejenže se průvodci snaží provést tě celou metropolí za pár hodin, takže pak nevíš, kde ti hlava stojí a nohy, ty už nechtějí stát vůbec... ale hlavně těch lidí všude! Proplétáš se davy, všude vidíš lidi a ač je to vlastně docela hezké, zároveň to vůbec energii nedodá. Alespoň mně ne. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud vyrazíš jako turista, to je tak snad v každé metropoli :)
      Ale když tam jsi déle... :)

      Vymazat
  3. Já si všimla tý slušnosti, asi dvakrát se mi stalo, že jsem do někoho omylem vrazila nebo tak a ten člověk se mi hned omluvil, přitom vůbec neměl proč

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělý článek a zajímavé postřehy :) V Anglii jsem nebyla, ale ráda bych se podívala do Londýna :) Více slušnosti by občas nám v Čechách taky prospělo :) Ale ty hromady lidí všude by mi možná vadily a mít pračku v kuchyni je vážně zvláštní :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zvykneš si, navíc v Londýně mají dost krásných a velkých parků, kde si od lidí odpočineš :)

      Vymazat
  5. Super článok, rada by som zažila Londýn naživo a snáď sa mi to raz aj podarí :D

    OdpovědětVymazat
  6. No s tou slušností bych tam asi byla mnohem pozitivnějším člověkem, zde je to tak ze dne na den a dokáže mi to dost zničit náladu. :D A s tím metrem ´, no vypadá komplikovaně, ale rozhodně si myslím, že se dá zorientovat. Super článek, já nikdy v Anglii nebyla, ale tohle je super mít v hlavě. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já opravdu byla. Naprosto šťastná :)
      Určitě tam někdy zavítej :)

      Vymazat
  7. novy vzhled? parada, moc krasny :-) a co se tyce Anglie, tak tu zavidim... bych chtela nekdy procestovat cele ostrovy i Skotsko a Irsko... ale toho se asi nedoziju :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, odhodlala jsem se :) Občas to chce zmenu.
      Taky bych chtěla navštívit více míst. Stihla jsem jen Londýn, Eastbourne, Brighton, Liverpool a Manchester :D

      Vymazat
  8. Tyhle postřehy z cest mě vždycky baví číst nejvíce. :) Já mám pračku v kuchyni v Česku, zatímco při návštěvách v UK jsem ji v kuchyni nikdy nepotkala. To je asi čistě otázka volného prostoru v koupelně - pokud je koupelna malá, tak pračku nechám klidně v předsíni nebo kdekoliv jinde, vždyť je to jedno. Zato ty jejich vodovodní kohoutky! To jsi měla ještě štěstí, pokud u vás měly společnou trubku s vývodem. Já zažila i ty úplně klasické, kde má teplá a studená voda vlastní oddělenou baterii, takže jsem se buďto umývala v ledové, nebo se opařila - jedinou další možností pro umytí rukou bylo napustit celé umyvadlo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já právě snad vždy!
      S mytím to bylo vždycky komplikovane, utrpení tak nebo tak 😄 Když jsem našla ideální teplotu, uz jsem vodu nevypnula 😁

      Vymazat
  9. Já žiju v severní Anglii už skoro rok a ty rozdíly vnímám hodně. Určitě se tedy odlišuje život v menším městě od života v Londýně, tam jsem ještě nebyla, žjiu v Newcastle upon Tyne, skoro až u Skotska. Pračku v kuchyni máme taky :D A šíleně mi zezačátku vadily oddělené kohoutky na teplou a studenou vodu, teď už tedy naštěstí máme kohoutek jen jeden, ale stejně ve sprše není moc velký tlak vody, zlaté české paneláky! :D Nečekala bych, že tohle někdy řeknu.
    Angličané se zdají slušní, dokud člověk nezačne pracovat v call centru. Já pracuju pro společnost, která spravuje promoakce, není to žádné nabízení ničeho. Zákazníci mají možnost si podat žádost o nějaké dárky ke koupenému produktu nebo o cashback. A když je někomu žádost zamítnuta, protože nesplnil podmínky, tak velice často lidi do telefonu křičí, jsou hrozně rozčílení, někdy dokonce i sprostě nadávají. No, není to lehká práce. Nevím, kam se poděla pověstná anglická slušnost a rozvážnost. :(

    OdpovědětVymazat

Komentáře vždy potěší mé oči, takže komentujte, komentujte :)