Ahoj,
většina knižních blogerů nemluví o ničem jiném a na internetu se to jen hemží články na téma pražský knižní veletrh. I já bych se s vámi ještě poměrně za čerstva ráda podělila o dojmy, pocity a úlovky ze Světa knihy 2016.

O Světě knihy jsem uvažovala už minulý rok. Nakonec jsem se tam ale nedostala, což mě vážně mrzelo, protože jsem musela čekat následujících 12 měsíců na další, již 22. ročník. Letos jsem naštěstí vše podchytila a zorganizovala si včas, takže jsem v sobotu 14.5. mohla s velkou slávou uspořádat sólo - trip do pražských Holešovic!

7:38 Cože, to už je tolik?! Vždyť mi to jede za 3 minuty a já ještě nemám ani koupený lístek!!!

Do Prahy jsem cestovala jako asi mnoho z vás vlakem. To obnášelo také jeden přestup z jednoho do druhého, což ale mám nacvičené, takže proběhl bez problému. Samozřejmě se cesta tam neobešla bez menšího ranního nestíhání, což to je v naší rodině zcela běžné a vlastně bych se dost divila, kdybych tentokrát stíhala. Trošku nemile mě překvapilo, že jsem si ve vlaku neměla ani kam sednout a celou, (naštěstí poměrně krátkou) jízdu jsem strávila postáváním v uličce (když si vezmu takovou Zašitou v knihách a její cestu až z Ostravy... Klobouk dolů!:) ).

Menší drama se odehrálo i při nákupu jízdenky na metro a následnému zorientování se kdy, kudy a kam. Tohle je totiž část, se kterou nemám moc zkušeností. Ale jízdu podzemím a následný přechod až na místo činu jsem nakonec zmákla. Na Výstavišti v Holešovicích jsem byla vůbec poprvé, takže jsem koukala jako blázen, ty rozměry jsou úžasné a to jak zvenčí, tak i vevnitř.


Hned po vstupu jsem odběhla (okay, nejdřív jsem dobu zírala na mapu a snažila se zjistit, kde stojím a kam mám jít) na první bod v programu "Warcraft v Česku (opět) vládne!" Ani nevím, proč jsem tam šla, k tomuto tématu nemám nijak blízký vztah, ale na film určitě půjdu. Po skončení jsem zamířila mezi jednotlivé stánky a skoro hned jsem narazila na Lucy Val - moji první a bohužel poslední blogerku na veletrhu :/ Myslím, že jsem pak během dne zahlédla i další holky, ale jinak jsem vás všechny úplně minula. Lucy jsem obrala o tři záložky a směle pokračovala dál. Na její doporučení jsem se zaregistrovala do losování u Dobrovského.

Svůj první nákup jsem uskutečnila v Fantom Printu, za neuvěřitelných 40 korun jsem si pořídila druhý a třetí díl Legend Alfů. Doma mi dlouhou dobu ležela osamocená jednička Spravedlivý hněv, teď už ji doplňuje Spalující nenávist a Temné stezky. Až na to, že série má díly čtyři... Knihy jsem si naštěstí schovala u pokladny ve stánku, takže jsem se nemusela tahat celý den s sebou, jsou to pořádné bichle.

V poledne jsem aspoň na jednu hodiny zaskočila na pořad "Jak napsat dobrý román?" Vůbec mi nevadilo, že německy neumím ani slovo, pro takové experty jako já měli naštěstí nachystaná sluchátka s překladem :D Velmi zajímavá zkušenost, řekla bych.

V následujících hodinách jsem se procházela na Výstavišti, proplétala jsem se mezi stánky a ohromným množstvím lidí, běhala na záchod, obdivovala všechno možné, ale hlavně knihy, sem tam si nadšeně vzala nějakou knihomolskou drobnůstku jako záložky apod., které mi byly nabízeny. Také se snažila pořídit pár fotek, ale kvalita je hrozná. Z knih jsem si nakonec koupila ještě díla Zítra se bude zabíjet a Ta, jež čeká, což je opět druhý a třetí díl ze série Dolní město. Jedničku, která se nečekaně jmenuje Dolní město mám stejně jako Spravedlivý hněv už docela dlouho doma a bála jsem se, že sérii nikdy nebudu mít kompletní. Pak jsem si také koupila Oživovatele, to vše za sympatické ceny u Euromedii.

S kupováním knih jsem sice skončila, ale neodolala jsem ještě krásným magnetickým záložkám a také drobným dárečkům pro rodinu. Bohužel jsem se nakonec nevyhnula tahání těžkého nákladu, takže mě samozřejmě pak bolely ruce, záda, nohy. Chvíli jsem poseděla na vyhlašování cen Akademie pro fantasy, sci - fi a horory a ve čtyři zamířila na losování. Nic jsem (překvapivě) nevyhrála, ale ceny teda stály za to!

Bylo okolo 16:15, kdy jsem veletrh opustila a zamířila na metro. Na Výstavišti jsem strávila přes 6 hodin většinou přesunováním se od stánku k stánku. Ve vlaku avšak bylo o poznání volněji než ráno a já si s úlevou mohla sednout. Před domovními dveřmi jsem stanula sice trochu unavená a ušlapaná, ale živá a zdravá ve čtvrt na osm. Jsem na sebe docela hrdá, že jsem expedici zvládla úplně sama.

Můj první Svět knih hodnotím kladně. To je slabé slovo. Jsem vážně nadšená, na veletrhu se mi moc líbilo, i když mě trochu mrzí, že jsem nepotkala moc blogerek (konkrétně jednu :D). Snad budu příští rok v lovu úspěšnější. Ačkoliv se mi to chvílemi zdálo docela dlouhé, nakonec den utekl hodně rychle a mě se ani nechtělo věřit, že jsem na Výstavišti strávila tolik hodin! Navíc jsem si s sebou přivezla krásné knižní úlovky za skvělé ceny a asi tunu záložek a dalších super věciček. Příští rok se rozhodně chystám znovu.









Fotky prosím kopírujte jen se zdrojem!