Nad londýnským Institutem se stahují mračna. Mortmain připravuje útok na lovce stínů; chce je zničit pomocí pekelných strojů, armády nelítostných mechanických bytostí. Na dokončení svého plánu potřebuje už jen jedno: Tessu Grayovou. Lovci stínů se snaží vypátrat Mortmaina dřív, než armádu vyšle do útoku. Když však Mortmain Tessu unese, Jem a Will, kteří si oba dělají nároky na její srdce a lásku, jsou ochotní udělat cokoliv pro její záchranu. Tessa si uvědomuje, že jediný, kdo jí může pomoci, je ona sama. Ale dokáže se jedno obyčejné děvče postavit celé armádě pekelných strojů?

Můj názor

Závěrečný díl trilogie Pekelné stroje s názvem Mechanická princezna mi dal docela zabrat a po jeho dočtení (s vypětím všem sil!) jsem si ho musela nechat důkladně uležet v hlavě. Nakonec jsem se rozhodla - neodbytně vedená svými prožitky a formujícími se názory - přidat mezi mnoho nadšených a velebících recenzí i jednu méně pozitivně laděnou.

S vizuální stránkou knihy nemám absolutně žádný problém. Obálka Mechanické princezny se mi z celé série líbí asi nejvíc, taktéž chválím úryvky z dobových děl na začátku každé kapitoly. Ve většině případů k dané kapitole dokonale seděly a odrážely část z ní. Dále se v knize pravidělně objevovaly dopisy, které skvěle oživily text a nahradily dlouhé rozhovory mezi postavami.

Ráda bych ještě vyzdvihla dokonalé popisy nejen prostředí, ale i dobového chování a zvyků, autorce se podařilo jedinečně zachytit rozdíly mravů lidí v minulosti a dnes. 

Hlavní negativum spatřuji v délce díla. 432 stran sice není zase tak mnoho, nicméně už je to přece jenom dost stránek na to, aby se člověk mohl začít nudit. Případná nuda či ztráta zájmu závisí nejen na čtivosti, ale také na obsahu. Podle mého názoru se rozsah Mechanické princezny dá hravě snížit na polovinu, aniž bychom přišli o cokoliv důležitého. Vždyť samotnému příběhu Mortmaina a jeho ďábelských mechanických strojů nebylo věnováno nijaké závratný kus prostoru.

Nevím, ve kterém okamžiku jsem pochopila, že Mortmainova linie je ve skutečnosti spíše ta doprovodná. Ve druhém díle se vytratil téměř nadobro a v Mechanické princezně musela autorka mnoho věcí a faktů znovu připomínat (možná i sama sobě). Ve skutečnosti totiž nejde tolik o zničení Londýna a Lovců stínů kovovými zrůdami, ale o vztah Tessy, Willa a Jamesem, zejména pak o to, s kým nakonec Tessa stráví zbytek života. Chcete mi snad odporovat? Porovnejte si prosím, kolikrát stránek se skutečně něco dělo a kolik stránek se jen přehrávaly milostné problémy hlavní hrdinky a dvou parabataiů.

Přehrávaly. Výtečné slovo! Kdyby se alespoň tento milostný trojúhelník zastiňující bohužel vše ostatní nějak vyvíjel, posunoval a měnil... Ale ne, autorka se zaobírala stejnými tématy, rozhovory mezi postavami se mi jevily velice podobně. Pokud tedy Cassandra Clare nepřišla s rádoby rezolutním řešením, které mělo celou komplikovanou situaci rozseknout, ale v realitě vydrželo jen do epilogu.

Epilog vnímám jako další úspěšný zabiják knihy - pro mě naprosto zbytečný kýč, jemuž se povedlo pokazit i to, co jsem na díle doposud oceňovala. Teď rozhodně nechci znít jako žárlivec, ale neustálým párováním všeho a všech si u mě autorka také mnoho sympatií nevysloužila. Mechanická princezna je tedy vhodná pro čtenáře, kteří si až nezdravě potrpí na neuvěřitelně vyumělkované happyendy - nemusíte se bát, každý si najde někoho do páru a celý příběh nakonec skončí až příliš dobře.

Místo splétání a detailního probírání vztahů se mohla Cassandra Clare zaměřit třeba na lepší zpracování velkolepého finále. I přestože jsem neočekávala žádnou bombu, dostavilo se ohromné zklamání, rozuzlení odbyla na pár stránkách. Ani různým odhalením a zvratům nedopřála pořádný prostor, proto tiše, bez řádného zužitkování vyzněly do prázdna. Přesto nemohu Mechanické princezně upřít, že se jí povedlo několikrát mi pozvednout koutky úst k úsměvu.

Mechanickou princeznu sama nehodnotím zrovna dobře, nevyhovovalo mi velké množství popisů, dlouhých rozhovorů,  přílišného a detailního zaobírání se vztahy zejména v milostném trojúhelníku Tessa-Will-Jem na úkor vlastního akčního děje. Délka knihy se mi zdá přehnaně dlouhá, příběh zbytečně natahovaný. Z těchto důvodů bych dílo doporučila spíše romantickým duším, milovníkům viktoriánského Anglie a jejích mravů a samozřejmě oddaným fanouškům Cassandry Clare, kteří ji budou nejspíš milovat za každou její knihu.

Hodnocení

Obálka

90%

Kniha

70%

Za poskytnutý recenzní výtisk nesmírně děkuji Euromedia.cz


Knihu si můžete zakoupit zde.