Caraval je působivá kniha plná kouzel a magie s nádhernou obálkou, ale trochu ji kazí nelogické mezery a nedotahy v ději a bohužel i postavy, které mi k srdci moc nepřirostly (recenze zde). Po skvělé Páté vlně, trochu slabším Nekonečném moři jsem se s určitým časovým odstupem konečně pustila i do závěru této trilogie. Poslední hvězda mě však ošklivě zklamala, připadala jsem si hrozně mimo a z velkého finále jsem si nic neodnesla. Po trochu komplikovanějším rozjezdu s prvním dílem, v němž jsem hodně tápala a nemohla se naladit na autorčinu notu, jsem si Osm dní Šakala už dokázala užít mnohem víc a kniha mě příjemně bavila (recenze zde). Spící obři mi přinesli úžasný čtenářský zážitek, spousta napětí i otazníků a touhu vědět, co bude dál. Tuto knihu vřele doporučuji, je skvěle zpracovaná po stránce grafické i jazykové (recenze zde). I Neobyčejní se předvedli v dobrém světle. Kniha se mi totiž krásně četla a příběh mě bavil od první stránky, palec nahoru dávám zejména na komiksové ladění (recenze zde). Nejsem vyloženě na romantické příběhy, ale novinka od Colleen Hooverové slibovala něco víc. A opravdu, trefila jsem se dobře, Možná jednou obsahuje velmi silný příběh. A nakonec jsem se rozhodla pro dvojdílnou sérii První konec a Poslední začátek. Obě knihy jsou taktéž značně romanticky zaměřené, ale doplňuje je cestování v čase, což mě (kromě nádherných obálek) oslovilo. I když té romantiky na mě bylo přespříliš, knihy - zejména Poslední začátek - se mi vcelku líbily (recenze zde a zde).

Se čtením to bylo bídné, ale nové přírůstky do knihovničky si umím pořizovat stále dobře, dokonce rekordní rychlostí! Několik knih jsem obdržela v rámci spoluprací - konkrétně díla Spící obři, První konec, Poslední začátek, Osm dní Šakala a Neobyčejní. Počátek a Danteho holku jsem dostala k červencovému svátku a zbylé knihy jsem si pořídila, protože jim zkrátka nešlo odolat.