Musíš se nad to povznést

by - 11/17/2018


Ahoj,
píšu jeden z těch nevšedních, názorových článků, varuji, že docela vypovídá o mé duševní rovnováze a to je věc poměrně nejistá. Ale co byste chtěli od oktavána na gymnáziu, jež tam dlí již osmým rokem a vážně začíná pochybovat, jestli se obávané i očekávané maturity dožije, natožpak co po ní...
Doufám, že jste si všimli mého lehce ironického podtónu. Není to natolik zlé. Ale osm let v jednom ústavu dá člověku docela zabrat. Článek vznikl na základě rozhovoru s mojí kamarádkou a zároveň spolužačkou. Bavily jsme se o tragice naší momentální situace, škola versus volný čas, učení, univerzita, přijímačky, nároky na nás atd., obvyklá témata.
A kamarádka mi řekla: Nad to se musíš prostě povznést.
Moje odpověď: To nemůžu, kdybych se povznesla ještě víc, tak bych asi už uletěla.

Takže... Jaké věci jsem řešila a již raději neřeším, elegantně ignoruji nebo minimálně neberu smrtelně vážně? Aneb jistý duševní vývoj skoro devatenáctiletého jedince...


Známky

Mívala jsem dobré známky, na základní škole (samé jedničky) a také na nižším gymnáziu jsem dosahovala krásných výsledků. Líbilo se mi být braná jako ta chytrá. Rodiče si na jedničky, maximálně dvojky a trojky jako velice ojedinělou výjimku dost potrpěli. Ale nešlo samozřejmě o ně, šlo o dobrý pocit sama ze sebe. Ale pak přišla střední, první ročník se ještě docela dal, ale postupně známky slézaly dolů (zejména v předmětech jako matematika, chemie). Hodně mě to štvalo, ale období hysterie postupně zhruba na přelomu třetího a čtvrtého ročníku vystřídala jistá forma rezignace. Svoji online žákovskou knížku nijak výrazně nesleduji. Na každý test se snažím připravit v rámci svých možností, abych nebyla úplně mimo, ale třeba programátor se ze mě asi nikdy nestane. Navíc pestrost je důležitá, nejlepší je obsazovat celou škálu.


Nové knihy

Zase ten minulý čas. Bývala jsem veliký knihomol a jakožto recenzent ověšený několika spolupracemi (díky za ně!) jsem si dost přesně udržovala přehled o nově vycházejích knihách. Věřte mi, že každý měsíc na trhu objevuje tolik nových úžasných děl, které si chci, musím přečíst. Problém je, že jejich množství převyšuje moje čtecí schopnosti, které se v poslední smrskly na minimum. Navíc musím zpracovávat maturitní četbu a svůj čas dělit mezi mnoho povinností a záležitostí. Proto radši už ediční plány nesleduji, abych neviděla, o co přicházím. A když vybírám knihu, snažím se být opravdu pečlivá, aby mi za to stála a obohatila mě.


Nové Filmy

Totéž platí v podstatě také pro filmy, nehledě na seriály - u nich je to mnohem horší a absolutně nemožné pobírat všechny nové epizody a série. Zdaleka nestíhám všechny novinky, které bych chtěla. A chodit na ně do kina? To bych musela mít jako práci na plný úvazek. Navíc se mi stává, že poslední dobou jsem častěji zklamaná, než nadšená, kvalita filmů jakoby se snížila. A já miluju pocit naprostého uhranutí po skončení. Pokud mě film nezaujme, nebo je průměrný, často ho ani nedokoukám. Každopádně včera jsem viděla Bohemian Rhapsody a moje filmová část duše jásá.


Názory okolo

Ano, snažím se poslouchat názory ostatních, zvláště pokud mají k danému tématu co říct. Ráda uslyším radu od staršího, zkušenějšího, zároveň je dobré občas vnímat i kritiku na svoji osobu, doporučení a podobně. Ale přestala jsem úzkostlivě dbát a zabývat se tím, kdo si o mně co myslí, pokud nejsem na vině já. Některé lidi nepřesvědčíte, ani kdybyste kreslili holubičky ze vzduchu. Ať už se to týká názoru na vás osobně (chápu, že při mojí lehké kontroverzi mě asi dost lidí moc nemusí), nebo jen chcete někoho vyvést z omylu, vždy zvažte, kdy má smysl vydávat svoji energii a kdy je tato činnost zbytečná. Idioti opravdu existují.


Perfekcionismus

Být perfekcionista má sice spoustu výhod a předurčuje člověka k pravděpodobně úspěšnému životu, ale když je ho moc, je to stav celkem na zabití. Být až moc perfekcionistický přináší akorát problémy a věčně roztřepené nervy. Stále mě občas popadne nutkavá potřeba vytřít podlahu do naprosté dokonalosti, což znamená klečet na kolenou a stírat i ta místa, která už jsem udělala dvakrát. Při kreslení občas gumou prodřu papír, jak jeden kousek opravuji dokola. Rozumíte mi? Nebo jsem jediná? Ale vzhledem k mému povznešenému stavu v rámci potřeby zachovat si zdravý rozum se to poslední dobou lepší. Až si někdy říkám, že bych možná přece jenom měla být organizovanější a pečlivější. Kde ovšem je ta správná hranice?
Výsledek obrázku pro do things which make you happy pinterest
Měli bychom rozlišovat, co pro nás má hodnotu, význam, neboť povznést se a úplně uletět není zrovna ideální směr. Ale nic se nesmí přehánět a naopak pečlivě selektovat, čím je důležité se zabývat a co radši nechat jít. Já stále miluji mít přehled, pořádek a plán, ale kdo ne? Jenom se snažím některé méně podstatné věci tolik nehrotit. A je to fajn. Život jde dál.

Prosím, podělte se o vás názor, zkušenosti, zážitky, cokoliv :)

Maddie
Prosím, podpořte mě na sociálních sítích. :)

You May Also Like

18 komentářů

  1. Se známkama jsem to měla podobně, na základce jedničky (max dvojky), ale na střední to ve druháku a hlavně třeťáku šlo dolů.. Rodiče mi sice nikdy nějak neříkali, že musím mít maximálně 2 a 3, ale bylo mi to i blbý, přijít prostě domů se 4 z testu, i když jsem den předtím měla x hodin na to se učit a místo toho jsem koukala na seriál.. S tím jsem hodně uvnitř sebe bojovala...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Horší je, když se učíš a stejně mám čtyřku, to pak neskutečně demotivuje, no... Ale na střední je učivo mnohem těžší a ne všichni jsme malí géniové :))

      Vymazat
  2. No já ty známky mám stejně. Obzvlášť teď v oktávě, kdy jsem rezignovala a narovinu řekla mamce, že nebudu propadat. Ale že se nebudu učit na jedničky u předmětů, který nepotřebuju. Jinak super článek, všechno je fakt hezky popsané.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně v oktávě se musíme mimo jiné připravovat na maturitu a je toho tolik, že se výtečné známky dostávají docela těžko :D
      Mám stejný názor.

      Děkuji! :)

      Vymazat
  3. Skvělý článek :) Taky jsem byla na osmiletém gymplu a dá to člověku zabrat, tolik roků v jednom ústavu. Mnohem více času na čtení, seriály a celkově na všechno jsem měla pak na VŠ :) A nejhůř je samozřejmě ted v práci, která mě sice baví, ale pohodovoým válecím a čtecím dnům už je asi konec :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. :)

      I když mám spolužáky ráda a učitele vesměs taky, osm let je dost. :)
      Tak to se na vysokou těším.
      To ne! Na čtení se čas najít musí :D

      Vymazat
  4. Naprosto souhlasím!
    Kdyby se člověk pořád jen stresoval, nikam se nedostane. Dřív jsem taková bývala (a měla jsem mnohem horší stavy), ze všeho jsem se nervovala, platil pro mě i ten perfekcionismus, ale teď... Jo, už se ze mě stal mega pohodovej člověk, kterej je ve stresu jen v případě, že někde hoří.
    Dobře, tak na pohodu zase nejsem. :D Neumím se nad všechno tolik povznést, ale rozhodně nejsem taková, že bych něco řešila. Když se mě někdo zeptá, jestli zítra píšeme tu matematiku, opravdu nejsem schopna na to odpovědět, protože tyto informace z hlavy vypouštím (a procházím s naprosto pohodovým prospěchem, za což jsem ráda). Je fajn létat vzduchem a zároveň je fajn nevyletět příliš vysoko.
    Skvělý článek! Přinutila jsi mě se zase nad tímto tématem zamyslet (až jsem se do toho strašně zamotala a mám dojem, že můj komentář přestal dávat smysl už tak někde v polovině :D).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je určitě skvělá změna, myslím, že to oceníš nejen ty, ale i okolí :)
      Ideální se pohybovat někde mezi :D Já si všechno zapisuju, protože jinak bych též nic nevěděla.
      Moc děkuju :)

      Vymazat
  5. Tenhle článek mi úplně mluví z duše! Vlastně jsem něco podobného chtěla už delší dobu napsat...
    Taky jsem teď v oktávě a je to.. na jednu stranu úleva, konečně bude těch osm dlouhých let za mnou. Na druhou stranu, nemám na nic čas. S recenzemi jsem skončila v podstatě už v sextě, například. Obecně teď sice čtu pořád dost, ale téměř žádné novinky, tohle už prostě nestíhám sledovat a prožívat. A známky? Loni jsem měla na konci roku čtyřku z matiky. Chvíli jsem z toho byla smutná, ale pak když jsem dostala to vysvědčení, říkala jsem si, že je to vlastně fakt úplně jedno. Momentálně mám dost nahnuté průměry z několika (přírodovědných) předmětů a teda, asi jsem se na to už trochu povznést dokázala. Jasně, radši bych dvojky než trojky a trojky než čtyřky, ale zase si říkám, že dneska bych se spíš měla učit němčinu než chemii, protože tu na vysoké studovat tak jako tak nebudu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si hlavně neumím moc organizovat čas, což je možná jeden z důvodů, proč ho mám pořád málo.
      Já k té čtyřce taky spěju :D Ještěže se dá maturovat i z angličtiny :p
      Koukám, že jsi taky humanisticky orientovaná osůbka :)

      Vymazat
  6. Pěkný článek :) Zdá se, že v poslední době nedostatkem času trpí každý (já nevyjímaje). Souhlasím, že je třeba se nad některé věci aspoň částečně povznést. Já se o to snažím už dlouho, ale pořád to nějak nejde, takže pokud to ty "zvládáš" tiše závidím. :) Věřím, že maturitu dáš úplně v pohodě, takže hlavně v klidu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To buď škola, nebo práce, pořád něco a času málo :p
      "Zvládám". Jak kdy, záleží na okolnostech a jde to lépe. :)
      Díky moc za projevenou důvěru, to znamená hodně. ;)

      Vymazat
  7. Krásně napsáno! Já jsem základku končila se samými jedničkami a tak nějak jsem čekala, že na střední už tomu tak nebude. To, že mám pár dvojek z odbornýh předmětů mi nijak nevadí, jelikož prostě vím, že moje ruka tu rovnou dokonalou čáru nesvede o kolečku ani nemluvě. :D Samozřejmě takhle ty známky vypadat nebudou po celou dobu. Důležité pro mě je to co umím, a ne nějaké číslo, které brzy přijde v zapomenutí...
    Nové knížky jdou mimo mě, prostě beru to, co je v knihocně a filmy a seriály ani nesleduju, není čas.
    Na ty názory jsem kdesi četla jeden výstižnný citát, nepamatuji si, jak přesně zněl, ale bylo to nějak neber si k srdci názory a rady od lidí, pokud nechceš dopadnout jako oni.
    A s tím perfekcionistem, konkrétně tím gumováním to mám jednoduché. Máme zakázáno používat gumy, takže se člověk časem odnaučí. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :)
      Jestli jsou to jen dvojky, to je úplná pohoda, to máš skvělé výsledky! :)
      Já si asi čtu, co zrovna chci. Většinou si dělám, co chci :D
      To zní docela logicky.
      Uf, to bych asi nedávala. Guma je pro mě celkem důležitá :D

      Vymazat
  8. Mám takové typy lidí moc rád. Akorát jich je velmi málo. Alespoň v mé sociální bublině. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Výborný nápad. Ohledně těch známek mám celkem čerstvou zkušenost, když se mi nepovedlo složit zkoušku na vysoké škole hned na poprvé a musela jsem jít znovu. Zprvu jsem z toho byla dost zklamaná, ale ten pocit úspěchu, který se dostavil při druhém pokusu rozhodně vystačil coby obstojné vynahrazení. Člověk zkrátka musí žít a mít radost ze života, na ničem jiném nezáleží. :)

    https://boook-planet.webnode.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaj, to se stává a navíc na druhý pokus už jsi to dala :)
      Naprosto souhlasím :)

      Vymazat

Komentáře vždy potěší mé oči, takže komentujte, komentujte :)