Režie: Christian Rivers
Kamera: Simon Raby
Scénář: Fran Walsh, Philippa Boyens, Peter Jackson
Hudba: Tom Holkenborg (aka Junkie XL)
Hrají: Hera Hilmar, Hugo Weaving, Robert Sheehan, Jihae, Stephen Lang, Leila George, Frankie Adams, Caren Pistoeius, Adrew Lees, Colin Salmon, Ronan Raftery, Joel Tobeck, Patrick Malahide a další

Dobrodružný / Fantasy / Postapokalyptický / Sci - Fi
UK, Nový Zéland / 2018 / 128 minut

Vítejte v postapokalyptické verzi budoucnosti, v níž zemi křižují obrovské monstrózní stroje - pozůstatky původních velkých měst. Jedním z nich je i Londýn, který se vydal na evropskou pevninu lovit ostatní menší stroje, aby uživil svoje hladové motory. Právě na jeho palubě se setkává trojice ústředních postav tajemná dívka s jizvou ve tváři Hester, jež žene vpřed touha pomstít svoji matku, chytrý, dobrosrdečný, ale zoufale nepraktický historik Tom a londýnský muž číslo dvě Thaddeus Valentine, který touží po neomezené moci. Hester se Valentinovi - vrahovi své matky, postaví, ten ovšem vládne větší palebnou silou, proto se dívka záhy ocitá na útěku. Společnost jí dělá právě Tom Natsworthy.


Smrtelné stroje by mohla vystihnout jediná věta. Jsou vizuálně nesmírně přitažlivé a moc dobře se na ně dívá. Steampunk mě obecně láká a fascinuje, zejména pokud na něho narazím v knihách a filmech. I proto pro mě Smrtelné stroje byly jsou jasnou volbou. Postapokalyptické prostředí stovky let v budoucnosti ohromuje od samého začátku. Hned v úvodu si střihneme napínavou honičku plnou velkolepých vizuálních efektů, souboj monstrózního Londýna a maličkého ubohého městečka, a tím odstartuje velkolepá podívaná nesoucí se v podobném duchu.

Svět stvořený Phillipem Reeveem už sám o sobě skrývá obrovský potenciál a téměř nekonečné možnosti. Navíc je vizuálně velmi kvalitně a efektně zpracován do filmové podoby. Není se čemu divit, velkou část filmového štábu tvořili filmaři, kteří se podíleli na vzniku Hobita, a to byl neskutečný greescreenový div. V rámci marketingové kampaně je se Smrtelnými stroji opakovaně zmiňováno jméno Petera Jacksona, který vdechl život Tolkienově Světozemi, byť on sám se tentokrát spokojil s křeslem producenta a režii přenechal Christianovi Riversovi. VFX efekty jsou zvládnuté na jedničku, na pohled jsem si film maximálně užívala.

O faktu, že film chce být lákavý pro divákovo oko, svědčí i skutečnost, že nás dějem provádí mnohem hezčí verze Hester Shawové. Zatímco ve filmu má pouze nápadnou, avšak nijak nepřekážející jizvu, podle knihy by jí mělo chybět celé oko a většina nosu. Ovšem zkuste si takovou hrdinku nastrčit na plátno... Ohledně hereckých výkonů Hery Hilmar, která Hester ztvárnila, se již nedá hovořit tak obdivně jako o její kráse. Svoji hrála pouze průměrně, nenadchla, ani nezklamala. Více mě oslovil Robert Sheehan aka Tom Natsworthy - nejen že mu to vážně slušelo, jeho postava prošla větším vývojem, proto se herecky mohl projevit více. Jinak ale ve sto procentech zapadá do klasických povařených klišé hrdinů. Hugo Weaving jakožto Thaddeus Valentine má již roli záporáka dobře ozkoušenou, proto byl sázkou na jistotu a tudíž žádným velkým překvapením, ale hrál dobře. To mu nelze upřít.

Kromě již popsaných ústředních postav se ve filmu průběžně objevují další jedinci, kteří přispějí do hlavní dějové linie drobnější zápletkou, nebo se prostě najednou objeví na plátně a urputně se tváří, že k příběhu neodmyslitelně patří a že celou dobu čekali jenom za rohem. Zejména v poslední třetině když se situace již prudce dramatizuje a tempo prudce zrychluje, se jich vyrojí celé hejno a přispějí do všeobecného chaosu. Jako divák podvědomě cítíte, že jsou součástí filmu, ale jejich předchozí existenci si musíte domyslet. Pak je tu ještě další sorta postav, která se dokonce jeví být naprosto zbytečná a jejich existence a činy poněkud neopodstatněné.

Pravý průšvih pak nastává v ději. Nehledě na skutečnost, že celková zápletka originalitou moc neoplývá a většina prvků je více méně klišé, hnací síla a motivace většiny postav je buď úplně pochybná, neboť naopak příliš křečovitá. Drhne už samotné rozdělení na dobré a zlé. Psala jsem, že Hugo Weaving hrál dobře, jenže mě o své zkaženosti nepřesvědčil. Skutečně zlý záporák, jehož bych okamžitě odsoudila, mi ve filmu chyběl. Místo ďábelských a mocichtivých záměrů jsem spíš vnímala urputnou snahu obou stran prostě přežít. Buď my nebo oni. Zároveň se během filmu hned několikrát dostaneme do slepé uličky, nebo narazíme na logickou dějovou propast, kterou musíme s vypětí všech sil a zavřenýma očima překonat.

Smrtelné stroje mají obrovský potenciál, film nám bohužel dovolil jen zběžně nakouknout a to je bolestně málo! Z příběhu si odnesete prchavý pocit okouzlení, dojem, že tohle by mohlo být fakt dobré, ale především zmatek. Více vás pak osloví vizuální stránka, která je perfektní! To ovšem pro dobrý snímek nestačí. Smrtelné stroje tedy doporučuji pouze v případě, že si chcete duševně odpočinete a nehledáte nijaké speciální nároky na obsah, naopak se chcete pouze pokochat - brutálně úžasným steampunkovým prostředím, či krásnými herci ;).