Rebellen der Ewigkeit

Autor: Gerd Ruebenstrunk

Nakladatelství: CooBoo

Počet stran: 350

Rok vydání: 2012/Německo, 2013/ČR

Žánr: Sci - fi, fantasy

Vázaná

Moje první dojmy byly poněkud rozporuplné. Očekávala jsem něco mnohem jiného. Na knihu jsem se velmi těšila, protože mě zaujala její obálka. A nějak jsem logicky předpokládala, že i kniha bude skvělá. Alespoň z anotace za zadní straně to tak vyznělo. Podívala jsem se dokonce na několik hodnocení, nikdo však nemluvil o Rebelech jako o zázraku. Některé recenze byly i celkem negativní. Nebo spíš takové: Jojo, přečetla jsem tu knihu, ale nic to na mě nezanechalo. Přesto jsem byla názoru, že to bude úžasná kniha. A tak jsem se pustila do čtení. A... měla jsem značně odlišnou představu.

(zdroj: databazeknih.cz)

Co když věčnost zmizí jediným mrknutím oka?
Nadnárodní korporace Tempus Fugit dosáhla nemyslitelného – dokáže obchodovat s časem. Chcete koupit nebo prodat deset let života? Nebo rovnou celý? Věčný život se zdá na dosah. Ale je tato převratná technologie skutečně tak bezpečná, jak tvrdí Tempus Fugit? Nebo jsou všechny ty podivné události, které se dějí po celém světě, důsledkem zahrávání si s časem a tím i celým vesmírem a dříve či později uvrhnou svět do chaosu, jak tvrdí tajemná organizace Rebelové věčnosti?

A jak s tím vším souvisí Willis, který se o nic z toho nezajímá a pouze se raduje z právě získané svobody a vlastního bytu? Nakonec si však i on bude muset vybrat jednu ze znepřátelených stran. A rozhodně to nebude lehká volba, protože věci nejsou takové, jakými se zdají být…

(zdroj: zadní strana obálky)

Willis - téměř osmnáctiletý mladík, který odmala vyrůstal v sirotčinci řeholnách sester, kam ho odložili rodiče, které nezná. Nedávno dostal vlastní byt a svobodu, čehož si náležité užívá. Pracuje jako kurýr a chová křečka. Je to milý, optimistický mladý muž, který je oporou pro své kamarády, má rád ruch a pulzování života - vyrůstal s několika chlapci, je tedy hodně společenský, ale i výbušný. Dřív mluví, než přemýšlí.

Valerie - Sedmnáctiletá slečna, která žije pouze se svojí těžce nemocnou maminkou, kvůli její léčbě prodala deset let svého života. Na svoji matku je poměrně citově vázaná, ráda pomáhá ostatním lidem, na vše jde s rozmyslem. Je milá, dokáže zklidnit mnohdy vybuchujícího Willise, zachová klid v každé situaci.

Karelie - detektivní vyštřovatelka majíc soukromou ancelář. Je ve svém oboru velmi úspěšná. Rozhodná, silná, žena, která je zocelená životem. V každé situaci si ví rady, mnohdy je příliš opatrná.

Reakce těsně po dočtení: Ehm, zajímavé, ale nic moc mi to neřeklo. A pak: Jen ať z toho nedělá sérii, další díly číst nebudu.

Jak už jsem tu asi několikrát zmínila, rozhodně jsem očekávala něco jiného. Jiné umístění postav, jiný začátek, jiný vývoj děje. Prostě jsem myslela, že už od začátku budou mít Rebelové větší zastoupení. Doopravdy se tam začali objevovat až v druhé polovině. 

Ačkoliv jsem zjistila, že jsem na děj příběhu měla lehce jiný názor, rychle jsem si zvykla na ten, který se odehrával. Vlastně to byl zajímavější způsob, jak děj rozpohybovat, než kdyby to od začátku točilo jenom kolem Rebelů. Ačkoliv děj byl celkem svižný, občas to přeci jenom vázlo. Kniha se mi nečetla úplně nejlépe, místy jsem se musela do čtení nutit a rozhodně se nedá říct, že bych Rebely zhtla najednou.

Co se týče hlavního hrdiny Willise (což je mimochodem děsné jméno), nebyl mi sympatický. Možná jen trochu ze začátku ano.  Na to, že mu bylo skoro osmnáct, se na svůj věk rozhodně nechoval. Přišel mi jako nějaký patnáctiletý kluk, spíš ani to ne. Jeho chování se během knihy značně měnilo. Prostě mi přišel jako nevyspělý kluk, který si na něco hraje. Ani pro Valerii jsem neměla pochopení.Chvilku ze začátku jsem s ní lehce sympatizovala, ale pak už taky ne. Rozčiloval mě ten její vztah nevztah s Willisem. Chvíli co chvíli to vypadalo, že se dají dohromady, takových zmínek tam bylo dost, ale nic z toho nikdy nebylo. Obě tyto postavy byly, jak bych to jen řekla, bezcharakterní. Nebo spíš jejich charakter nebyl upřesněný. Karelii bych brala.

Kámen úrazu spočívá v tom, že jsem si oblíbila záporné postavy. Ricardo. Vážně jsem ho měla ráda, i když byl na špatně straně. Ne, on tam byl vyloženě násilím dotlačen. Kniha je totiž rozdělená na ty dobré a špatné a mezi nimi je tlustá dělící čára. V realitě nikdo není úplně dobrý, nebo zlý. To prostě tak není. Ricardo vůbec nedostával šanci být alespoň malinko dobrý. Odsoudili ho okamžitě jako největšího zlouna. Za to Amanda taky nebyla jen sluníčko, ale nakonec byla ona ta nejskvělejší. Celou dobu se kdo je kdo vědělo, i když sem tam autor vyvinul snahu zmást čtenáře o kladnosti a zápornosti, ale bylo to průhledné až běda.

Měla jsem místy pocit, že se autor snaží knihu protahovat. Třeba, když už vypadalo, že kniha vážně končí, najednou se všechno pokazilo a následovalo dalších sto stránek.

Co na knize oceňuji, je, jak si autor pohrál s časem a náhodami. Třeba setkání Willise, Karelie a Valerie je jedná velká náhoda, ještě ke všemu dobře zpracovaná. Jenže pak tam těch náhod bylo až moc a dalo by se říct, že autor knihu postavil pouze nanáhodách. Což se mi taky úplně nezamlouvalo.

Ale dalším plusem je, že autor vymyslel a popsal fungování toho extrapolátoru, zařízení, které bere a dává čas. Nešlo o něco mlžného a neurčitého, to by mě jistě rozčilovalo, ale autor vymyslel opravdu zajímavý princip, na kterém kvanotvý počítač fungoval.

Jednou větou shrnuto: Působivý konec i začátek a zajímavý princip prodávání času, ale jinak mě kniha neučarovala

Obálka

Kniha