Atlas mraků (rc)
"...to jsou vypravěči Atlasu mraků, kteří odkudsi z potemnělých chodeb dějin slyší dozvuky ostatních příběhů."
Cloud Atlas
Autor: David Mitchell
Nakladatelství: Mladá fronta
Počet stran: 504
Rok vydání: 2014/originál, 2006/ČR
Žánr: postmoderní sci - fi román
Vázaná
První dojmy
Na knihu jsem čekala poměrně dlouho, a když jsem ji v knihovně dostala, říkala jsem si, co je to za podivnou knihu, asi něco psychologickýho pro mamku, protože Atlas mraků měl úplně jinou obálku, než jsem čekala... Ale když jsem si uvědomila, co je to za knihu, rozhodně mi to udělalo radost, že po týdnech čekání ji mám v ruce.
O autorovi
David Mitchell se narodil 12. ledna 1969 v Southportu, Merseyside, Severozápadní Anglie.
Je to anglický spisovatel, který byl třikrát nominován na Man Bookerovu cenu.
Vystudoval anglickou a americkou literaturu na univerzitě v Kentu. Rok žil na Sicílii, potom osm roků v Hirošimě v Japonsku, kde vyučoval angličtinu. Současně žije v Irsku. V roce 2003 se dostal na prestižní seznam Nejlepších mladých britských autorů, který vyhlašuje literární časopis Granta.
Anotace
Nedobrovolný cestovatel plavící se v roce 1850 přes Tichý oceán, vyděděný skladatel obstarávající si nejisté živobytí v Belgii mezi 1. a 2. světovou válkou, ambiciózní novinářka píšící v Kalifornii v dobách, kdy tam byl guvernérem Ronald Reagan, ješitný nakladatel ukrývající se před věřiteli ze zločineckého podsvětí, geneticky modifikovaná jídlonoška čekající na smrt a Zachry, mladý ostrovan zažívající soumrak vědy a civilizace – to jsou vypravěči Atlasu mraků, kteří odkudsi z potemnělých chodeb dějin slyší dozvuky ostatních příběhů. Každý záchvěv ozvěny více či méně pozměňuje jejich vlastní osudy.
Kapitoly
1. Tichomořský deník Adama Ewinga, 1849 - mladý americký notář ve svém deníku píše o své plavbě v Tichomořském deníku, o kolonizaci vzdálených ostrovů, o násilném vnucování křesťanského života a o místní kultuře Maorů...
2. Dopisy ze Zedelghemu, 1931 - mladý vyděděný hudebník Robert Frobisher píše svému příteli do Anglie o práci u skladatele Vyvyana Ayrse a o svém skládání sextetu Atlas mraků...
3. Poločasy rozpadu - První záhada Luisy Reyové, 70. léta 20. století - aktivní novinářka a redaktorka Spyglassu se snaží vydat
reportáž o závadnosti a nebezpečí reaktoru HYDRA. Proti ní stojí zkorumpovaná společnost Seaboard...
4. Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe, začátek 21. století - Nakladatel se i přes úspěch svého bestselleru dostane do finačních potíží. Jeho brart ho pošle daleko na venkov do domnělého hotelu, ze kterého se vyklube domov důchodců. Timothy plánuje úprk...
5. Orison Somni - 451, dystopická budoucnost - Přepis rozhovoru mezi Archivářem a klonovanou jídlonožkou Somni-451, u které se projevilo trvalé povznesení a za její život se toho odehrálo mnohem víc, než u normálních jídložek obsluhující stravovny...
6. Jak to bylo u Slooshova brodu a co se pak seběhlo, post - apokalytická budoucnost - Zachry, domorodec žijící primitivním životem, poté, co většina lidí zemřela během Pádu, zániku lidské civilizace, vypráví o svém těžkém, ale zajímavém životě...
Můj názor
Nejprve reakce těsně po přečtení: Asi jsem se zamilovala. Opět. To se mi poslední dobou stává u většiny knih... Atlas mraků ale musím přečíst znova. Škoda, že je to tak dlouhé...
Četla jsem knihu a také jsem viděla film. Tedy spíš obráceně. Nejdřív film, pak až kniha. Takže bych teď ráda postavila film a knihu proti sobě.
Film: Na začátku mě trochu odrazovaly tři hodiny, ale bylo jasné, že se na Atlas stejně podívám. Nakonec jsem ho zkoukla na dvě části. Nebylo to sice příliš ideální, ale tři hodiny jsou fakt hodně. Film mě uchvátil. Ze začátku jsem se sice delší dobu orientovala v ději, protože se tam střídaly jednotlivé záběry z jiných dob, navíc titulky, o jakou dobu se jedná a kde se děj zrovna odehrává, byly v ruštině. Rusky se sice učím, ale nestihla jsem je rozluštit. Když však prominu tohle, líbil se mi ten dostatek akce, chvíle doslova nabité napětím, většinou svižný děj. A co je hlavní, strašně se mi líbily několikanásobné role herců, takže jeden herec hrál třeba až šest postav v různých dobách. Rozhodně skvělý nápad, který ukazoval na onu hlavní myšlenku , tedy že všechny postavy jsou ztělesněním jedné duše a příběhy na sebe částečně navazují a postavy jsou ovlivňovany událostmi minulými (i budoucími).
Atlas mraků je jeden z nejlepších filmu, co jsem kdy shlédla, také kvůli tomu střídání časů a různorodosti prostředí. Ale se všechno sobě podobalo. Jenže vlastně jsem to tak úplně nepochopila, i když jsem se tak mohla tvářit. Stejně jsem Atlasu mraků zcela nerozumněla. Nepronikla jsem dostatečně hluboko... Co se mi ovšem na filmu líbilo více než na knize, je právě akce, kterou kniha místy opravdu postrádala. A Robert se Sixsmithem. U nich jsem brečela.
Kniha: Opět však musím podpořit tvrzení, že kniha je lepší než film. Zaprvé jsem to celé pochopila mnohem líp, protože podle mě ve filmu chybělo několik hodně zásadních pasáží, díky kterým mi pak celá kniha dávala mnohem větší smysl a já konečně mohla proniknout do té hlubší sféry. Líbily se mi i rozdílné styly, kterémi byly jednotlivé povídky psané - jednou deník, jednou dopisy, jednou jen otázky a odpovědi, ze kterých jsem se dozvídala děj... Jenže díky filmu jsem si zase mohla dopňovat své představy o postavách, o prostředích...
Pravda je, že jsem Atlas četla sice dlouho, ale o to větší otisk ve mě mohl zanechat, a ačkoliv začátek byl trochu nudnější, do knihy jsem se hodně začetla, každá strana mě bavila, stačilo jen se dostat na tu správnou náladu. Z knihy jsem sice nebyla tak poblázněná jako z Ten, kdo stojí v koutě, ale spíš jsem o ní hodně přemýšlela, vždy jsem si vzpoměla na nějakou část a tu zkoumala ze všech stran a hledala v ní nějaké skrytější poselství.
Na knize mě fascinovalo, že všechno z nějakého neznámého důvodu dávalo smysl, jakoby to tak mělo být od počátku věků. Vše bylo tak přirozené, zapadalo do děje, nic násilně vecpaného do knihy, žádné zbytečné protahování (možná trochu u deníku Adama Ewinga, ale to je nutno přičíst archaičnosti... existuje tohle slovo?) Také se mi líbilo propojení postav s postavami minulými - například Robert Frobisher objeví deník Adama Ewinga, Luisa Reyová si čte dopisy, které Robert psal svému příteli Sixsmithovi, ......, Kme Zachryho uctívá Somni jako bohyni...
Jednou větou shrnuto:
Dynamický, plynulý a uhrančivý film, na který budete dlouho vzpomínat.
Trochu šíleným a tajuplným způsobem fascinující, krásná kniha, která v člověku rozhodně něco zanechá.
Hodnocení
Obálka (ta růžovo-zelená, kterou jsem měla já)
70%
Kniha
95%
Film
0 komentářů
Komentáře vždy potěší mé oči, takže komentujte, komentujte :)