Anotace k Sebevrahovi
Ahoj, od této chvíle se na blogu kromě recenzí a jiných všemožných článků bude objevovat i nová (respektive znovuobnovená, upravená a předělaná) povídka s názvem Sebevrah. Pokusím se přidávat kapitoly ve více méně pravidelných intervalech, ale víte, jak to chodí. Navíc Sebevrah chce dlouhodobé plánování dopředu, aby všechno sedělo, takže raději nic moc neslibuji.
Doufám, že vás anotace zaujme. :)
Každý den. Pořád. Nejspíš do nekonečna.
Nejsem jako jiné dívky. Dobře, přes den vlastně ano. Ale
jakmile se přiblíží večer, ovládne mě nutkání. Nesnesitelné a mučivé. Mozek mi
zkratuje, moje vědomí zatouží po jediném. Zabít se.
.
Říkáte si, proč tomu nevzdoruji. A já vám na to odpovídám,
že to nemá žádnou cenu. Co si myslíte, že jsem tolik dní, týdnů, měsíců dělala?
Vzdorovala. Ale nutkání stejně zvítězilo, přebralo vládu nad mým chováním.
Ano, asi takhle nějak to vypadá u chorého šílence. Ovládne
ho touha, zbaví ho příčetnosti a on se zabije. Mohla bych být šílenec. Jenomže
to by nevysvětlovalo mé každodenní zmrtvýchvstání.
Ne, já nejsem jako obyčejní lidé. V mých devíti letech
se něco stalo, něco, co mi zanechalo v hlavě naprostou temnotu. Něco, co
mě nutí páchat den co den sebevraždu a následně mě vhodí zpátky do života.
Smrt. Reset. Smrt. Reset. Existuje nějaký konec, nějaká
hranice? Dojde snad jednou k tomu, že se zabiju, ale pak už se nikdy
nevrátím? Každá sebevražda může být tou poslední. A to je na tom to zajímavé.
Tak co na to říkáte? :)
0 komentářů
Komentáře vždy potěší mé oči, takže komentujte, komentujte :)