Cress od dětství vyrůstala sama uvězněná v umělém satelitu. Jedinou společnost jí zde dělají počítačové obrazovky. Díky času strávenému s počítači se Cress vypracuje ve špičkovou hackerku. Naneštěstí je však přinucena pracovat pro královnu Levanu a právě dostala rozkazy vystopovat Cinder a jejího pohledného průvodce. Cinder a kapitán Thorne jsou na útěku. Společně se Scarlet a Vlkem plánují svrhnout královnu Levanu a zabránit její armádě v invazi na Zemi. Právě Cress může Cinder a jejím společníkům pomoct. Odvážný pokus zachránit ji se však nezdaří a celá skupina se rozdělí. Cress má konečně svou svobodu, ale musí za ni zaplatit vyšší cenu, než si dovedla představit. A královna Levana nehodlá připustit, aby se někdo postavil do cesty její svatbě s císařem Kaiem. I když se Cress, Scarlet ani Cinder necítí být povolány k záchraně světa, zdá se, že jsou jedinou nadějí, kterou svět má. 

Můj názor

V první chvíli mě sice lehce překvapilo, jakou tloušťku Cress má, ale tato skutečnost mě rozhodně nijak neodradila. Naopak jsem se těšila na 600 stran ve fantastickém světě plném měsíčňanů, letumózy a napínavého boje za zmaření Levaniných ďábelských plánů a dosazení pravé dědičky na měsíční trůn. Od doby, kdy jsem přečetla Scarlet, uběhlo sice několik měsíců, ale jakmile jsem se začetla do třetího pokračování Měsíčních kronik, s nadšením jsem zjistila, že jsem nic nezapomněla.

Kdo by neznal pohádku o Locice, dívce s nevídaně dlouhými vlasy, kterou zlá čarodějnice uvěznila ve věži? Marissa Meyer nám představuje nové, neotřelé a důmyslné pojetí této klasické povídačky pro děti. Stejně jako v předchozích dílech si umně pohrála se jednoduchým základním motivem a rozvinula ho do nesmírně propracované podoby s futuristickou tváří.

Děj začíná bližším seznámením s novou postavou, po které je i celá kniha pojmenovaná. Skořápka a excelentní královnina programátorka Cress, která ovšem už delší dobu mnohem víc než s krutou Levanou sympatizuje s pozemšťany, hlavně s posádkou Zvonečníku. Je to další člověk (pardon, měsíčňan), další charakter do již velmi rozmanité a početné party. Na vesmírné lodi začíná být opovážlivě přeplněno, připomeňme si celou posádku - Cinder, Carswell Thorne, Scarlet, Vlk a Iko. To je jádro aktivního odporu proti královně, ovšem nerada bych zapomněla na Kaie, Torina a ostatní významné postavy z paláce a Východního společenství, doktora Erlanda, Sibyl Miru, Aimeryho Parka... Do světel reflektorů v tomto díle vstupuje Cress a také měsíční strážce Jacin.

Z předchozího odstavce jasně vyplývá, že autorka má sérii hodně promyšlenou a rozpracovanou a nespokojí se s ničím jiným, než jen s tím nejlepším. To platí především u postav. Ačkoliv jich je mnoho, každý má svůj specifický, dobře rozlišitelný a zapamatovatelný charakter. Moje obavy, že se budu v natolik složitém příběhu orientovat těžce, se z velké části ukázaly jako naprosto zbytečné a já se hlavní dějové linie držela celou dobu. Jedním dechem ovšem musím dodat, že v některých pasážích se méně výrazné postavy přece jenom ztrácely, bylo náročné udržet se ve středu dění. I přesto bez váhání doplním, že v tomto ohledu se jedná o dobře odvedenou práci. Cress zkrátka není oddechovka na nedělní odpoledne, naopak zapojit mozkové buňky je milou podmínkou.

Po stránce příběhové jsem nadšená! Třetí díl navazuje tam, kde skončil druhý a dokonce udržuje i stejně svižné a dynamické tempo. Kniha je správnou měrou napínavá i romantická, děsivá a především čtivá. To, že jsem se za celou dobu snad jedinkrát nenudila, je kromě jiného podchycené i svižnými dialogy okořeněnými vtipem a legračními narážkami nadlehčujícími (ale nezlehčující) náročnou situaci. Autorka skvěle dokázala předejít hluchým a překlenovacím místům, která se v rozsáhlých a vícedílných románech občas objeví a spolehlivě zkazí příjemný dojem ze čtení. Jednotlivé příběhy a osudy se postupně splétají dohromady, logicky směřují k sobě a situace graduje.

Velké plus přičítám i za to, že se Cinder jakožto hlavní postava konečně začala pořádně projevovat a nebyla tolik zatlačována ostatními jako v minulém díle. Naopak drobné negativum vidím v slabším a méně důmyslném propletení se samotnou pohádkou. V závěrečné části knihy autorka pak zazářila s plánem v Pekingském paláci, který byl opět dokonale vymyšlený, běžel jako na drátkách a vůbec patří mezi nejlepší pasáže. Jenom jsem se divila, že se při něm téměř nic nepokazilo :D Očekávala jsem dramatičtější průběh. Nu což, nevadí.

Myslím, že není již co dodávat. Poslední díl nese název Winter a jak jste asi pochopili, je to jméno další z postav. Winter se ve trojce mihla sice jen krátce, přesto zapůsobila a jsem na ni opravdu zvědavá. Děj je utnutý z několika hledisek v tom nejnapínavějším místě a slibuje mnohými očekávané pokračování a zakončení Měsíčních kronik. Nepřipouštěla jsem si, že by mě Cress mohla zklamat, to bylo naprosto zbytečné. Marissa Meyer zase předvedla, že je spisovatelka velkého formátu a že psát prostě umí.