Po Jojo Moyes jsem už delší dobu pokukovala. Říkala jsem si, že je načase s touto světoznámou a veleúspěšnou autorkou začít. Akorát jsem nevěděla odkud - tedy do kterého jejího díla se pustit jako prvního. Nakonec toto hrozné dilema za mě vyřešil recenzní výtisk od Albatros media, když mi dorazila autorčin nejnovější počin Jeden plus jedna. Pěkná, milá obálka a zajímavá anotace jsou spolehlivým lákadlem a já nechala knížku doma dlouho ležet na polici.

Vžít se do příběhu a zorientovat se v postavách se ukázalo jako mnohem větší oříšek, než jsem očekávala, a nějakou dobu jsem slušně plavala, ba dokonce topila. Autorka se totiž neobtěžuje s pomalým seznamováním, naopak chrlí na čtenáře jména a ke všemu ještě jejich různé verze a zdrobněliny. Velký dojem na mě též neudělal ani svět financí, v něž se odehrává část příběhu. Na můj vkus se bankovnictví, akcie a tyhle nepochopitelné záležitosti se v knihách poslední dobou objevují příliš často.

zdroj

Po prvotním šoku se však můj názor postupně radikálně měnil. Z textu je dobře patrné, že autorka má se psaním bohaté zkušenosti - děj je v jejím podání čtivý, plynulý a zábavný, vyzařuje z něj lehkost a vyvaruje se i hluchým a překlenovacím místům. Ačkoliv je dílo psané v er-formě, o příběhu se dozvídáme z pohledu všech čtyř hlavních postav - Jess, její dcery Tanzie, nevlastního syna Nicka a konečně také bohatého pana Nichollse. Jejich způsob vyprávění a přístup k životu obecně je velmi specifický a odlišný, takže nuda vážně nehrozí. Každý přináší kousek sebe a dohromady vzniká jedičný příběh. Velký důraz autorka kladla nejen na vykreslení charakterů aktérů, ale také na vývoj a posun jejich psychologické stránky během knihy.

Jeden plus jedna patří mezi příjemné oddechovky vhodné nejen pro relax, ale i pobavení - kromě již zmiňované lehkosti a svěžesti oplývá  i milým, nevtíravým humorem. Jestli se však mezi vámi nechází někdo, kdo je alergický na slovo klišé a všechno, co obnáší, možná byste se knize měli raději vyhnout, v mnoha věcech se totiž neliší od klasického románu pro ženy. Jeden plus jedna ovšem navíc obsahuje i svoje nezaměnitelné kouzlo a punc originality. Samotný děj je z velké části předvídatelný, přesto si pro mě autorka přichystala několik překvapení a nečekaných odhalení! Jelikož jsem žádné zásadní změny a skryté pravdy nečekala, o to víc jsem se cítila šokovaná.Taková místa, při kterých mi brada spadla hodně hluboko dolů, jsou hned dvě a vy se máte určitě na co těšit.

Konec každopádně nezklamal - happyend se vším všude, zakončení jako z pohádky. Přesto se za něj na autorku nezlobím, i když ho považuji za přeslazený, bezmála kýčovitý. Bez něj by Jeden plus jedna nebyl tím, čím je. Něco by mu chybělo. Vždyť reálnost příběhu se pohybuje v procentech s jednou cifrou, ne více než 5%, tudíž si kniha zaslouží i správně pohádkový závěr.

Kniha nemá sloužit jen pro zpříjemnění volných chvilek, autorka se také snaží čtenářům předat poselství, aby se ani v nejtěžších životních situacích dopředu nevzdávali, ale snažili se s vhodnou dávkou optimismu najít řešení.