Na západní frontě klid, nejvýznamnější dílo německého prozaika Ericha Marii Remarqua, který umřel před bezmála 50 lety, je transparentním důkazem toho, že maturitní četba zde není proto, aby nás trápila, ale obohatila. Autor se obrací k následujícím generacím, aby poukázal na tu svoji a na skutečnost, jak krutě zasáhla válka do životů všech, narušila tradiční jistoty a pozměnila vnímání reality od úplných základů. Na západní frontě klid je tedy nejen svědectví, ale také varování, které bychom si měli pozorně přečíst.

Erich Maria Remarque

V ději se dostáváme zhruba do roků 1916 až 1918, válka již naplno propukla v mnoha částech Evropy. V oblasti hranic Německa a Francie, kam je děj situován, zuří nelítostné poziční válčení, každý metr dobyté země je vykoupen životem a utrpením mnoha vojáků. Nejenže je čtenáři naservírovaná zcela nepředstavitelná situace, ale také docela absurdní chování hlavních postav, které jsou válkou již natolik pohlceni, že se chovají mnohdy velmi zvláštně na naše poměry. Právě tento nepřehlédnutelný kontrast prolínající se celou knihou mě zasahoval nejvíc. S jakou samozřejmostí jsou schopni chlapci mého věku vraždit, s jakou chladností se loučí s mrtvými kamarády!

Autor o situacích, z nichž se člověku skoro zvedá žaludek, mluví s překvapivou lehkostí (ač mu jistě nebylo lehko toto psát), mnohdy až lehkou ironií. Čerpá z toho nejcennějšího, a sice vlastních zkušeností a zážitků, které jsou v textu jasně patrné. Jen výpověď, která byla skutečností, může doopravdy hluboce zasáhnout.

Stejně důrazně jako se opírá o vlastní prožitky, zachází i s nejmocnější zbraní spisovatele - jazykem. Naprosto brilantně napsaný příběh, který dokáže po celou dobu udržet plnou pozornost čtenáře, aniž by musel zacházet do nějakých fantazií. Pouze se drží reality, která je pro nás ovšem dnes již natolik vzdálená, že působí spíš jen jako ošklivý sen. Pečlivě volená slova, výtečné vystižení atmosféry i charakteristika a rozpoložení hlavních hrdinů, mnohdy i pouhé drobné detaily působí jako přesně mířené střely kulometu. I v takovém krutém prostředí se nečekaně občas objevuje vhodně zvolený humor, který však neubírá nic z vážnosti situace. Postavy působí neskutečně lidsky, o to těžší je knihu číst.

Po přečtení takové knihy mi bylo opravdu smutno. Nedokážu si představit sebe - v tom samém věku jako Pavel a jeho spolužáci a přátelé - že strádám a nasazuji život na frontě z důvodů, jimž sama příliš nerozumím, že zabíjím lidi, kteří mi nikdy nijak neublížili. Kromě drastických válečných obrazů Remarque totiž také prostřednictvím postav a jejich diskuzí poukazuje na nesmyslnost celého konfliktu, v roli Pavla snaží se zoufale dopátrat odpovědi, za koho vlastně miliony lidí pokládají život. Absurdnost války je zde vyjádřena černě na bílém. Doslova.

Jsem ráda, že se mi kniha Na západní frontě dostala do ruky. Je to jedinečný literární zážitek. Erich Maria Remarque má můj velký obdiv, že dokázal otevřeně mluvit o největší tragédii jeho generace a předat cenné svědectví celému světa a všem následujícím generacím po něm.