Tohle jsem rozhodně nečekala! Samozřejmě jsem od začátku věděla, že se bude jednat o vysoce kontroverzní dílo - název a obálka nenechají někoho na pochybách, že se nejedná o spořádanou tvorbu vysoké literární hodnoty.  Ani nevím, kde jsem sebrala dostatek odvahy zvolit si Deník sráče jako recenzní výtisk, ale už se tak stalo a já se mohla otočit první list a vrhnout se do knihy po hlavě.

Moc se mi líbí téměř kapesní formát knihy, zato k obálce jsem trochu zdrženlivější. Ale co by člověk čekal? K takovému dílu zkrátka perfektně sedí, ačkoliv mě zrovna dvakrát neoslovila.

Jakmile jsem se ponořila do čtení, ihned mě do očí praštil nespisovný jazyk. Deník sráče je osobní a naprosto upřímná zpověď, takže se hovorová mluva přímo nabízí. Chvíli jsem s ní sice bojovala, ale netrvalo dlouho, než jsem se přizpůsobila a pak se mi kniha četla překvapivě velice dobře.

Nejprve se pochopitelně v plné síle dostavilo zděšení. Ostrý jazyk, rázná slova, přímočará sdělení přes příkras, jako by se autor snažil odradit minimálně ženskou část populace. Ale pokud skousnete prvních pár stránek, hodně rychle si uvědomíte, že vás kniha vlastně docela baví. A o čtivosti pochybovat nemusíte.

Deník sráče je rozdělený na pouhé tři kapitoly, které ukazují tři etapy autorova příběhu. První část je trochu rozvleklejší, pro mě osobně nudnější. Autor nás prvořadě seznamuje s okolnostmi, odporným způsobem svého života a chováním k ženám. kromě toho mi úvod přišel také poměrně zmatený, tápala jsem ve jménech žen a zároveň jsem zatím pořád bojovala s nezvyklým stylem vyprávěním a spoustou nespisovných výrazů.

Pak se ale situace v mnohém zlepšila a já si Deník sráče začala konečně užívat. V knize, hlavně ve třetí kapitole, se objevuje silná gradace, která nutí číst stále rychleji a rychleji. Sotva lze knihu odložit, protože prostě musíte vědět, k jakému konci vyprávění spěje. Já jsem si autorovu postavu velmi oblíbila, i přestože to byl pořádný hajzl. To, že se dokázal ze svých hříchů vypsat, mu přidává plusové body. Jemu to jistě také pomohlo, sám přiznáván, že tvorba Deníku sráče pro něj byla terapie psaním.

Je to malá, poměrně útlá knížečka, a přesto překypuje takovým množstvím emocí, až se divím, že ještě neexplodovala. A věřte mi, během čtení ve vás emoce budou vířit také. Budete se pravděpodobně cítit, jako byste se připletli do války mezi dvěma dravými šelmami, protože přesně tak jsem se cítila já. Ne všichni Deníku sráče přijdou na chuť - někoho vůbec neosloví, někdo bude naopak příliš pobouřen. Mně se ale kniha líbila, je to zase něco jiného a osvěžujícího mezi současně vycházející literaturou.