Ahoj,
tento článek je složen zejména z mých poznatků. Už se pomalu připravuji na následující vysokoškolská léta strávená v tomto pulzujících velkoměstě. Každopádně mých pár rad o tom, jak ušetřit a vyžít v drahém Londýně jako chudý student - přistěhovalec, může zkusit aplikovat úplně každý, kdo se zde na nějaký čas vyskytne.


Když jste turisti, finance jdou trochu stranou. Zkrátka tolik neřešíte, kolik utratíte, protože je to váš čas, vaše odměna a člověk si chce občas dopřát. Jakmile vás však čeká vidina delšího pobytu, musíte začít uvažovat ekonomicky. Zvláště v Londýně, který patří mezi velmi drahé lokace. Ale i tady se dá šikovně ušetřit a najít způsobit, jak si finančně trochu ulevit.


Stejně jako všude jinde, také v Londýně lze nakoupit velmi levně nebo si za potraviny pořádně připlatit. Záleží na vás, co hledáte. Když zajdete do řetězců jako Asda, Aldi, Lidl, popřípadě Morrisons, nakoupíte za hubičku. Trochu více se vydáte v Sainsburry's či v Tesco, naopak draze vás vyjde Mark & Spencer či Waitrosse. Tyto obchody vynikají kvalitou a bohužel i vysokými cenami. Také v nich ovšem lze sehnat jídlo levně. Poslední dva zmiňované obchody si zakládají zejména na čerstvosti a většina jejich produktů vydrží 2-3 dny. Pokud jejich doba trvanlivosti pomalu končí, bývají masivně zlevněné až o 90%. Což se děje denně, takže stačí mít trochu štěstí a můžete si dopřat lahodné saláty, sushi, nebo luxusní dezerty za docela vtipnou cenu. Takové slevy najdete všude. Líbí se mi, že se zde snaží jídlem neplýtvat.

Pak je tu ještě jedna skupina řetězců, které nabízejí především potraviny za nízké ceny. Iceland nebo Poundland se specializují právě na nízké ceny. Nakoupíte zde hlavně trvalivější potraviny - obvykle kus za libru, to je fér. Ale na čerstvost jsou rozhodně lepší již zmiňované Mark & Spencer nebo Waitrosse.  Ty také narozdíl od většiny levnějších obchodních řetězců nabízí balení velikostně pro jednoho člověka. Ostatní obchody nutí člověka nakupovat multipacky a rodinná balení, což jako jednotlivec moc neoceníte.



Řekla bych, že tady platí jednoduchý vztah - rychlost a pohodlí na úkor ceny. Nejlevnější varianta v Londýně je červený (ideálně dvoupatrový) autobus. Autobusová doprava funguje 24 hodin denně, 7 dní v týdnů. Se stovkami různých linek se dostanete prakticky kamkoliv. A můžete sedět nahoře (stále si to užívám)! Nicméně musíte počítat s delší dobou dojezdu a jízda obvykle není příliš pohodlná. Malý tip na přestupy: Pokud přestoupíte z jednoho autobusu do jiného v rámci prvního hodiny od zaplacení, neplatíte znovu.

Metro nebo - li Underground / Tube vás vyjde samozřejmě mnohem drazeji s porovnáním s metrem v Praze. Cena roste v rámci jednotlivých zón a zvyšuje se během časů, kde lidé cestují za prací a vrací se domů - to je sakra nefér. Každopádně doba cestování je nesrovnatelně kratší, opravdu nemůžete uvíznout v zácpě. A můžete si vybrat z 11 hezkých barevných linek! ;) Metro nevede všude, ale síť je poměrně hustá. Bohužel po ránu a pozdě odpoledne bývá neskutečně nacpané, takže o pohodlí se tolik mluvit nedá.

Overground může připomínat metro nad zemí, tato železniční služba pokrývá především předměstí Londýna, cenově je na to v podstatě stejně jako Tube. Pak jsou tu samozřejmě vlaky a vlakové linky, které však častěji užijete při cestování do vzdálenějších destinací, nebo centrem na předměstí Londýna. Patří mezi dražší, rychlostně a svojí pohodlností jsou ale nesrovnatelné třeba s autobusovou dopravou.

Stejně vás nejlevněji vyjde chůze, nebo jízda na kole. Takže pokud je cíl za rohem, kašlete na veřejnou dopravu ;). Mít auto v centru Londýna se mi jeví jako celkem zbytečná věc, tady je zácpa skoro pořád, dost řidičů se chová lehce šíleně a provoz je značně nepřehledný. Jenom samotné vlasnictví auta vás vyjde draze.



Moc se omlouvám za spoustu anglicismů. Zhoubný to vliv Londýna.