Kořist (rc)

pondělí 2. února 2015

Ahoj! Přidávám sem i druhou várku recenzí ze starého blogu. Nikoho nenutím do čtení, ale samozřejmě budu ráda, když se na nějakou recenzi mrknete a třeba připíšete i komentář :)

"Nepřátelé se najednou valí ze všech stran."

The prey

aneb nemilosrdné pohazování s mým mozkem

Autor: Andrew Fukuda
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 344
Rok vydání: 2013/USA, 2014/ČR
Žánr: Young Adult, dystopie
Série: Hon, díl 2.





Gen a jeho lidští přátelé prchají nocí. Gena však nepronásledují jen krvežízniví lovci, ale i vzpomínky na dívku Záři, která zůstala v Ústavu pro studium glupanů. Klidným ho nenechávají ani probouzející se city k lidské dívce Sisy.
Na svém útěku se dostanou až do lidské komunity žijící na tajném místě vysoko v horách. Když si začnou myslet, že jsou konečně v bezpečí, události naberou nečekaný směr. Gen poznává, že nový svět, který objevili, je možná stejně zlý, jako svět, který opustili.
Nepřátelé se najednou valí ze všech stran. Genovi a Sisy začíná být jasné, že nemají nic než jeden druhého. Pokud se nestanou kořistí…

Můj názor

O knize se toho dá říct úplné minimum, slova dechberoucí, fenomenální, šokující, napínavé by vám bohatě vystačila. Nebo se také můžu pořádně rozepsat...

Kořist začíná tam, kde skončil první díl - Hon. Obsáhlá anotace vám toho řekne opravdu hodně (nemá cenu se psát s dějem, abych vám jen zopakovala to, co si přečtete o kus výš), přinejmenším o prvních sto stranách máte vlastně jasno a zdá, že vás nic nemůže překvapit. Zatímco Gen a jeho přátelé prchají na lodi po řece Nedě do země zaslíbené, autor se snaží o nějaký ten náznak napětí, který však z větší části vyznívá do prázdna, protože stejně víme, kam se musí Gen dostat. Ačkoliv se tedy můžeme na začátku nudit, autorův čtivý styl to nedovolí. Rozjezd knihy je okořeněn o pár odhalení, ale ty nejsou pro zbytek děje příliš podstatné. Kořist sice vypráví celou dobu Gen v ich-formě, nicméně začátek Kořisti je zvláštní tím, že Gen často používá wir-formu, tedy my.
Teprve, když se dostáváme do Misie, což je lidská osada, děj dostává spád a plyne opravdu rychle. Ne, on doslova uhání a je vrtošivý až běda. U Fukudy si nemůžete být nikdy ničím jistí. Protože ať si myslíte cokoliv, on vám to o pár stránek brutálně vyvrátí. Mám podezření, že si suveréně pohrával s mým mozkem, nechal mě myslet si něco, co nemůže být vzdálenější pravdě a pak se mi vysmál nečekaným odhalením. Během čtení jsem byla několikrát nucená úplně změnit uvažování nad celým jejich světem a mohla jsem jen šokovaně zírat. O překvapení, nečekané a děsivé zvraty rozhodně není nouze. Vy prostě víte, že na té osadě je něco divného a zvráceného, ale nemůžete přijít na to, co to je. Až když vám to konečně Fukuda objasní, najednou chápete a to jen proto, abyste za chvíli zjistili, že zase vůbec ničemu nerozumíte a všechno je doopravdy jinak. 

Autor dokáže jednu skvělou věc - jeho styl si snadno zamilujete a vypjaté situace jsou tak dokonalé popsané, že se dokážete do Gena úplně vžít. Kromě pomalejšího začátku je zbytek knihy ďábelsky rychlý a zároveň čtivý. I přes mnohokrát omílaný brutální spád děje a množství překvapivých odhalení je Kořist zaměřená narozdíl od Honu spíš na vztahy mezi postavami a jejich vývoj. Zvláště mezi Genem, Sisy a Epapem. Dočkáte se (jako u většiny Young Adult) i trochy té romantiky. Fukuda to naštěstí nijak nepřeháněl, takže jsem mohla být svědkem přirozeně se vyvíjejícího vztahu a nečekalo mě nic křečovitého.

Ale nemůžu opomenout ani zápory knihy, protože jsou značně nepřehlédnutelné. Kořist je bezpochyby skvělá knížka, ale autor jí škodí nelogickými a nedotáhlými myšlenkami a situacemi. Ano, našla jsem pár věci, které mi nedávaly moc smysl. Často se stávalo, že autor najednou upustil od nějaké události, doslova jí zazdil, přeskočil úplně jinam a předchozí událost nechal nevyřešenou, až občas se k ní vrátil až zpětně. Gen se domluvil s někým na něčem, jenomže pak se děj stočil jinam a na domluvu Gena s tím někým se dokonale zapomnělo. Přijde mi, že sám autor v tom měl zmatek a jak se snažil děj dostat někam, působilo to nepřirozeně. Navíc mnoho dějových obratů a rozhodnutí bylo na základě toho, že Genova skupinka stála před volbou: Sisy prohlásila, že to musí být ona, kdo se obětuje, protože musí ochránit Gena, jenže ten jí to nechtěl dovolit a raději se chtěl obětovat sám. Načež se z toho strhla hádka, kdo se tedy obětuje a ani jeden nechtěl ustoupit. Ok, kdyby to bylo jednou, docela bych jejich ochranářským náladám rozumněla, ale když se hádají ve stejném duchu už potřetí, je jasné, že to čtenáři s největší pravděpodobností začně lézt na nervy. Doufám, že jem vám tímto moc neprozradila. Knihu si pořádně užijete jen v případě, když nad těmito nesrovnalostmi přivřete oči.

Po odstavci plném záporů knih bych si dovolila ještě vyzdvihnout konec, který byl prostě... šokující! Jelikož jsem četla na čtečce a za Kořistí byly přiložené ještě nějaké ukázky z jiných knih, ukončení knihy jsem očekávala až o kus dál. Jinými slovy, klidně si čtu, dochází k dalším šílenému a přitom tolik logickému odhalení, situace je opět celkem napínavá, dočtu stranu a posunu se na další, ale ouha, kouká na mě poděkování. Nevěřícně si přečtu předchozí stránku znovu, zase posunu a opět poděkování. Říkám si: No, do háje, jak mi to mohl udělat?! Zrovna teď... Na jednu stranu je ovšem závěr na tom nejlepším místě, protože zakončena jinak, než dalším obrovitým odhalením, Kořist snad ani nemůže být. Zároveň se taky budete neuvěřitelně těšit na další díl.

Už vás nebudu nudit, poslední odstavec hodlám věnovat celkovému zhodnocení s přihlédnutím na všechny klady a zápory . Kořist je důkazem toho, že 2. díl nemusí být vždy jen horší. Fukuda si postavil laťku opravdu vysoko již první knihou v sérii - Honem a stále se mu daří ji udržet. Kniha je totiž plná nečekaných a děsivých zvratů, napínavých situací a překvapujích odhalení. Tempo je místy doslova vražedné a celkově se kniha dobře čte. Kořist vám zkrátka nedá spát, budete šokováni až do poslední strany. Gen je sympaťák, já osobně jsem si ho oblíbila a měla jsem ráda i ostatní ze skupiny. Naopak záporné hrdiny dokázal autor vykreslit dostatečně odpudivě, takže u mě nedošlo k té situaci, že bych měla padouchy radši než kladné postavy. K tomu musím i připočíst nádhernou obálku, ten odstín modré, západ slunce, dvě postavy, nadpis, prostě dokonalost sama.

Hodnocení

Obálka

100%

Kniha

95%

Za recenzní e-knihu bych moc chtěla poděkovat internetovému vydavatelství KNIHCENTRUM.cz.


Andrew Fukuda

Narodil se v Manhattnu a byl vychován v Hong Kongu. Poté co získal bakalářský titul z historie na Cornellově univerzitě, Fukuda začal pracovat v Manhattonském "čínském městečku" spolu s dalšími imigranty. Tato zkušenost vedla k napsání Crossing, jeho debutu který byl vybrán ALA Booklist jako Top 10 First Novel a Top 10 Crime Novel v roce 2010. Jeho druhá kniha Hon, první kniha v nové sérii, byla koupena St. Martin's Press a vydaná v květnu 2012. Předtím než se Fukada stal autorem na plný úvazek, byl sedm let prokurátorem. Momentálně se svojí rodinou žije na Long Islandu.
(zdroj: databazeknih.cz)

4 komentáře:

  1. Kamarád četl první díl, a nemohl si to vynachválit a tvá recenze na dvojku mě utvrdila v tom abych mu ten první díl co nejrychleji zabavila a přečetla si ho :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně to je skvělá série! Má sice své vady, ale mnohem víc je vážně povedená a originální, takže jen doporučuji :)

      Vymazat
  2. Me se vic libi obalka honu, ale tahle je taky bozska:333 az si prectu jednicku, prectu si i tuhle, moc pekna recenze:3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obálky jsou hodně povedená část knížek, určitě na první pohled zaujmou :)

      Vymazat

Komentáře vždy potěší mé oči, takže komentujte, komentujte :)

 
FREE BLOGGER TEMPLATE BY DESIGNER BLOGS