Hugh Howey / Knižní klub / 496 stran

Vydáno r. 2011 - originál, 2014 - ČR / Silo  - 1. díl / Vázaná

Sci - fi / Postapokalyptický / Thriller








Postapokalytický žánr patří mezi mé oblíbené a já kdykoliv ráda sáhnu po knize s takovouto tématikou. Na druhou stranu nutno dodat, že teenagerovské postaapokalyptické knihy se občas v něčem hodně opakují, ať už se jedná o lásku, typy hlavních postav nebo obecně o vzorec, jakým se ubírá příběh. Proto jsem si usmyslela, že Silo, jakožto dílo s dospělými postavami určené primárně pro dospělé čtenáře, by mohlo do mého knihomolského života vnést trochu svěženosti. A nemýlila jsem se.

Pro knihu je typická retrospektivní kompozice a autor plně využil všechny její možnosti a výhody. Každá část obvykle začíná krátkou kapitolkou, která nás uvede do současné situace - ta bývá zpravidla velmi nemilá až šokující - a pak, zatímco se čtenář marně ptá, tápe a v krajních případech i trápí (ano, tam spadám já), se až vracíme zpět a trýznivě pomalu se dovídáme, co se odehrálo a co k tomu vedlo.

Svůj názor, že kniha je značně depresivní, jsem postupem času a s přibývajícím počtem přečtených stránek upravila na výrazy ponurá a realistická. Protože pokud autor něco opravdu bravůrně umí, je to způsob, jak popsat vše výjimečně barvitě, ať už se jedná o vzhled a fungování Sila, lidské myšlení nebo vztahy. Je pak velmi snadné oblíbit si postavy, které postupně odchází...


Jak člověk čte, nejde si nevšímat, že silo je neskutečně propracované, a teď nemluvím o knize, ačkoliv ta je také, ale o samotném podzemním betonovém mostru. Přesně rovržená patra, specifická zařízení, funkce osob. Je více než snadné uvěřit, že by tento obří kolos mohl s klidem fungovat. Právě na jiných postapokalytických knížkách mě zaráží, že autoři mají sice krásně promyšlený děj, ale prostředí a všechny vymoženosti kolem už trochu pokulhávají.

Ale i silo bledle v porovnání s popisem mezilidských vztahů. Hugh Howey úžasně a bezkonkurečně vykresil povahu každého jednotlivce, jeho smýšlení, trápení a hledání, lidské vztahy a každodenní situace. Jako by popisoval opravdu existující osoby prožívající přesně to, co se v knize odehrává.  A to, co se v knize odehrává, celý příběh a jeho rozuzlení, to je snad už jen třešnička na dortu.

Připravte se, že Silo není kniha na jedno odpoledne. Já se s ním potýkala docela dlouho, čehož samozřejmě nelituji, ale o oddechovou četbu se vážně nejedná. Naopak se vyplatí číst pomalu a pozorně, neboť jazyková úroveň je vysoká.

Závěrem mohu už jen dodat, že já jsem maximálně spokojená, Silo předčilo všechna moje očekávání, zase jednou jsem narazila na zdařilé literární dílo. A pokud jste ho ještě něčetli, rychle to napravte!