Na druhou stranu to nebyla zase tak nešťastná volba. Jak se děj rozvíjel a komplikoval, začínala jsem si všímat, že autorka má příběh skvěle promyšlený, což dokazovala právě na velkém počtu postav, jejichž životy a problémy se postupně střetávaly a spojovaly v jeden obrovský propracovaný celek. Více pohledů také zajistilo, že jsem se jako čtenář nemohla nudit a žádné prostředí a vybraná společnost v něm se mi nemohla snadno omrzet, protože byla vzápětí nahrazená jinou. Vybrat jednoho nebo dva hrdiny Úpisu, jejichž charakter mě zaujal nejvíc, je náročné. Nicméně jsem nenašla nikoho, kdo by mi byl vyloženě nesympatický (pominu - li ty, kteří měli záměrně působit nesympaticky). Nejlepší dojem jsem si odnesla asi z Tary, které patřila mezi výraznější postavy. Zdá se mi, že v jejím případě si dala autorka obzvláště záležet na jejím výrazném posunu a psychologickém vývoji během knihy.