Měla jsem v plánu psát recenzi na knížku Osm světů - Seznámení, protože můj názor je nedá vyjádřit pouze jedním komentářem na Databázi knih a pak bych taky ráda sepsala nějakou tu recenzičku na film Captain America: Winter Soldier, ale jak vidíte, nedělám ani jedno a místo toho tady píšu šílený články, na kterých je zajímavý asi maximálně jen ten nadpis. Vlastně tenhle článek píšu jen kvůli zatracenýmu nadpisu, protože se mi líbí natolik, že ho nemůžu zahodit. Tím vás ovšem vůbec neodrazuju, naopak směle do čtení! :D

Ale teď se vraťte v času trochu zpátky, do doby někdy kolem 7:30, kdy to všechno začalo, abych vám mohla vysvětlit druhou část názvu. Totiž byla jsem opravdu princeznou, měla jsem krásné šaty, 3 též krásně oděné družky, krále po boku, dva statečné rytíře opodál. A ano, byla jsem naprosto střízlivá. :D


Konalo se totiž pasování prvňáčků na rytíře řádu čtenářského. Netuším, jestli vám tahle akce něco říká, doopravdy totiž nemám ani potuchy o tom, jestli se něco takového děje za hranicemi našeho města. (Pro ty, kdo jsou zcela mimo: Děti z prvních tříd v den pololetního vysvědčení vyrazí do muzea, aby mohli být pasování na čtenáře, to jako že už umí číst, pro ně je to celkem slušné divadlo). Akci pořádá knihovna našeho města a jelikož jsem tam častěji, než je pro mě zdrávo, dostalo se mi té cti, že mi byl položen návrh, jestli bych nechtěla hrát princeznu. Určitě si dovedete představit, že moje odpověď byla kladná.

Sraz byl na můj vkus moc brzo, ale vidina krásných šatů mě z postele vyhnala včas. A věřte, že ty červené šaty byly ohromující ♥ Král a rytíři byli takoví tři chlápci, které jsem v životě neviděla, ale hned jsem jim z nějakého neznámého důvodu tykala, jako bychom se znali léta. Prostě sympatičtí lidé a dobrá atmosféra :D (Vždycky když mám co do činění s tímhle typem příjemných lidí, tak mám naprosto povznášející náladu a říkám si, že na tom svět není ještě tak blbě) Plus musím ještě připomenout, že ten mladej fotograf, co tam fotil, byl neuvěřitelně sexy :D. I když jsem z nikoho pořádně nevymámila, co mám proboha dělat, až vylezeme na pódium, pasování probíhalo v           pohodě. Jen jsem si z toho odnesla křeč ve tváři, protože usmívat se hodinu v kuse není zrovna ideální. V druhé várce prvňáčků už jsem se na úsměv zmohla sice méně často, ale aspoň všechno vypadalo zase o chlup organizovaněji. A k tomu ještě svačina zdarma :D Takže se to všechno náramně vyplatilo.

Jen mě děsí představa, že budu/byla jsem v televizi a jediný, co za tu celou dobu v záběru dělám je, že se blbě usmívám do objektivu, zatímco král vede nějakou řeč. Myslela jsem, že třeba taky něco řeknu, což mě sice děsilo, ale pořád lepší, než tam stát jako tvrdé y (mimochodem jsem ta se sepnutými vlasy :D, kdyby někdo náhodou mě spatřil.... ááá)


A teď k první části nadpisu, která se týká vysvědčení. Na beton jsem počítala se čtyřmi dvojkami (ale pozor, já nejsem šprt, jen nadprůměrně inteligentní :D), jenže pak nastala ta osudná chyba v matrixu, protože když mi učitelka předala vysvědčení, i přes moji veškerou snahu jsem nikde nemohla najít čtvrtou dvojku. Z fyziky mám prostě nějakou záhadou jedničku, ačkoliv mi učitel do očí tvrdil, že mi dá dvojku ještě před tím, než si zbalil kufry a nahradil ho fyzikář nový. A ten třeba usoudil, že prostě vypadám moc inteligentně a fyzika mi určitě jde a strašně mě baví, a tak mi dal jedničku. Nebo prostě někdo udělal osudný překlep, což už je jeho problém, jelikož já mám oficiálně pouze tři dvojky. Ha :D


Svým ha bych ráda ukončila tenhle dlooooouhý článek, ale jednu otázku si ještě neodpustím:

A co, kulíšci? :)