Nehorázně mě rozčiluje Caitlin. Má sice vypadat jako ustrkovaná a skromná dívka, která má neuvěřitelný talent na zpívání a jde si za svým snem. Jenže z knihy vyplývá, že doopravdy v závěru umí všechno, na co jenom sáhne. O sobě má rozhodně nemalé mínění. Já osobně bych si ani nedovolila řešit, jestli náhodou nejsem až moc dobrá na ostatní. Kdo o sobě takhle uvažuje, tak je snob a u mě totálně propadl. Navíc všichni Caitlin věčně obdivují, jak je strašně skvělá, že zpívá tak krásně, že vypadá dokonale, že je strašně nadaná, šikovná, PROSTĚ NAPROSTO BEZCHYBNÁ A SKVĚLÁ. Na víc si Caitlin doma pořádně hraje na ubližovanou chudinku, na matku (ta je taky šibnutá, to je fakt) věčně řve, ve všem musí mít vždycky pravdu (a má). Dřív sice byla tlustá, ale jakmile zhubla, tak okamžitě byla princeznou krásy, prostě naprostá modelka.

Zkrátka postavy (hlavně Caitlin a matka) jsou tak dokonalé ploché, že bychom je mohli použít třeba na dálnici místo betonu. A předvídatelné a neuvěřitelně dokonalé, až se mi dělají mžitky před očima. Jistě, nikdo by asi nechtěl číst o ošklivé a tlusté holce, ale zase se to s tou dokonalostí nesmí přehánět. Pak to působí příliš nerealisticky.

Kniha by byla moc pěkná, kdyby se to nezkazilo dokonalostí a nezchybností Caitlin. Ale jen to jen můj názor...