Autorka: Lauren Oliverová
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 308
Rok vydání: 2014/USA, 2014/ČR
Žánr: dobrodružné, strach
Série: Panika /1. díl
Vazba: vázaná
Děj
Heather žije v Carpu, což je malé a nezajímavé městečko uprostřed pustiny. Jako každý rok, i tento se hraje Panika, aby se lidé neukousali nudou. Může se jí zúčastnit každý, kdo na konci školního roku maturoval. A pravidla? Prostě nemít strach. Ačkoliv se Heather původně vůbec nechtěla Paniky účastnit a chtěla jen fandit kamarádce Nat, najednou tu je spousta důvodů, proč začít Paniku hrát. A není to jen o nebývale obrovské výhře. Heather si potřebuje dokázat, že není úplná nicka, jak se vidí, a vyhrané peníze chce použít na odjezd z Carpu co možná nejdál. Proto se na zahajovacím Skoku vrhne do vody a tím zpečetí svoji účast. Jenomže pak už nic nebude jako dřív.
Na druhé straně se Dodge - kluk, co nikdy moc nevyčníval, a nikdo ho vlastně ani pořádně nezná. Dodge má spoustu tajemství a důvodů, proč hrát. Paniky se nebojí, ví, že vyhraje. Jenomže vůbec netuší, že není jediný, kdo má tajemství. Každý má nějaký tajemný důvod, proč Paniku hrát. Pod povrchem se dějí mnohem složitější a nemilejší věci, než by se zdálo. A navíc se policie rozhodla, že protentokrát zjistí, kdo za touhle hrou stojí. Hrát Paniku je mnohem nebezpečnější.
Můj názor
Paniku jsem v knihovně objevila jako novinku (na poměry naší knihovny, samozřejmě), a proto jsem si ji ihned odnesla domů. Již na začátku mě mile překvapil fakt, že se děj odehrává v úplně obyčejné současnosti. Po sérii dystopických knih, nebo knih, které nějakou souvisejí s budoucností, mě Panika v tomhle ohledu velmi potěšila. Z tohoto důvodu jsem čtení brala trochu jako oddechové. Kniha je vlastně oddělená na takové dvě části, neboť každá z kapitol je zaměřená buď především na Heather nebo na Dodge, na jejich pocity a život. V jedné kapitole je tedy hlavním postavou Heather, v druhé naopak Dodge. Nepopírám, že to není nezajímavý nápad, ale v něčem podle mě pokulhává. Jak se v knize střídaly úvahy a myšlenkové toky těchto postav, po 40 stránkách už jsem si nebyla jistá, jestli si tohle o sobě myslí on nebo ona. Místy se mi prostě stávalo, že se mi Heather a Dodge slévali dohromady.
Děj začíná ve chvíli, kdy se Heather vrhla do vody a tím potvrdila svoji účast v Panice. Dojde k popisu, co je Panika zač, a pak čtenář vržen o pár hodin zpět do událostí, které se odehrály ve stejný den před zahájením hry, a které zapříčinily Heatheřin skok. Začátek knihy je především popisovací, tudíž mě příliš nebavil a jak už jsem řekla, mnohdy jsem se v tom ztrácela. Jak kniha postupuje dál, čtenář si začne čím dál tím víc uvědomovat, že v téhle knize nejde vlastně o samotnou Paniku. Tady jde o její důsledky, o to, jak působí na lidi a na jejich vztahy. Jistě, v Panice se najde hodně napětí a vypjatých scén, hlavně při plnění různých děsivých úkolů, ale že by šlo vloženě o akční počtení, to rozhodně nečekávejte. Spíš je to kniha o životě jednotlivých lidí, kteří mají svá tajemství a důvody a do jejichž životů zasáhla hra Panika.
Do knihy jsem se po prvních sto stranách opravdu ponořila, četla s chutí a kapitoly jen ubýhaly. Sice Heather nepatří mezi mé nejoblíbenější postavy, ale do jisté míry jsem s ní sympatizovala a byla mi celkem příjemná. Jenomže tento stav netrval dlouho. V poslední třetině knihy jsem s ním v hodně věcech najednou nesouhlasila, štvalo mě, jak nebohou a nikým nemilovanou Heather neustále poléval vztek, prýštíl z ní vztek, vztek jí trhal na kusy atd. Netvrdím, že měla život lehký, ale to její neustále vybuchování mi hodně vadilo. Taky jsem začala nesouhlasit s tím, kam směřuje děj. To mi hodně vadilo. To je ale bohužel věc, se kterou nic nemůžu udělat. Co se týče ostaním postav, nic jsem proti nim neměla, ale ani jsem se do nich nezamilovala. Jmenovitě - Bishop byl celkem fajn.
Závěrem bych řekla, že předvídatelnost je určitě to, co knize škodí. Panika mě nepřekvapila, co se týče konce. Přesto si autorka přichystala i pár šokojících odhalení, které mě rozhodně překvapily, ale zas tolik tajemství tam nebylo, jak se může podle anotace zdát. Také mě překvapil obsah knihy. Po většinu času byl příběh hodně čtivý, místy ale také ne. Postavy byly vesměs sympatické, ale občas jsem se ztrácela v tom, jestli si tohle myslel on či někdo jiný. Poslední slovo bych věnovala obálce. Působí na mě sice trochu stroze, ale rozhodně je mi líbí, z nějakého důvodu se mi strašně zalíbila barva těch blonďatých vlasů. Když to všechno sečteme, odečteme, vynásobíme a vydělíme, dostaneme se k celkem pěkným číslům.
Hodnocení
Obálka
75%
Kniha/děj
75%
Lauren Oliverová
Lauren vyrůstala na malém městě, ne nepodobném tomu, které je popisováno v její knize Chvíle před koncem. Pochází se spisovatelské rodiny, a tak jí vždy přišlo normální trápit se nad významy nejrůznějších slov, například „uchechtnout se“ a „vyprsknout“, sedět dlouhé hodiny zamyšleně u počítače a v neposlední řadě číst v každé volné chvilce. Od mala se pokoušela psát, ale věnovala se i jiným činnostem, chodila na balet, učila se malovat, zpívat i hrát divadlo, a když byla starší, zkoušela i vaření neotřelých delikates. Na Chicagské univerzitě vystudovala filosofii a anglickou literaturu. Po škole chvíli pracovala jako asistentka redaktora v jednom nakladatelství v New Yorku.
Dnes se věnuje psaní na plný úvazek (za co je prý neskutečně vděčná, protože jí nic jiného vlastně nejde :)), žije v Brooklynu se svou rodinou, pořád trochu vaří, pije příliš mnoho kávy a jí nezdravé množství kečupu, a to i na takových věcech, jako jsou toasty nebo rajčata. Má neskutečně dlouhý seznam míst, kam by se chtěla podívat, ráda chodí do divadla, jednoho dne by chtěla mít vlastní restauraci a stejně jako na střední škole miluje klábosení s kamarádkami a flirtování s pěknými kluky...
(zdroj: http://www.cooboo.cz/autori/lauren-oliverova)
10 komentářů
Knížku si chci už déle přečíst, takže jsem ráda, že se ti líbila.
OdpovědětVymazatZrovna jsem si od té samé autorky půjčila knížku Chvíle před konce, tak jsem zvědavá, jestli se mi bude taky líbit. :
VymazatPaniku si chci precist, strasne me zaujala anotace:DD a taky to, ze se to odehrava ted, a ne v te budoucnosti. Moc pekna recenze:)
OdpovědětVymazatPravda, mě anotace taky hned zaujala :D
VymazatPaniku už jsem četla....vlastně jsem si jí koupila minulé prázdniny a naprosto s tvojí recenzí souhlasím. Knížka je pěkná, ale znám od dost lepší. Na Heather jsem měla názor dost podobný a bylo to takové oddechové. Takže podle mě super recenze, jen tak dál :D
OdpovědětVymazatJé, super, že má někdo stejný názor jako já :D
VymazatNie som nejaký extra milovník kníh, vezmem ju do ruky len keď ma nejaká veľmi zaujme :D a táto vyzerá vážne zaujímavo !
OdpovědětVymazatnatalihnat
Mě taky hned zaujala, takže se ti ani nedivím :D
VymazatNějak se k ní nemůžu dokopat...
OdpovědětVymazatNo, Panika taky nepatři zrovna mezi mé top...
VymazatKomentáře vždy potěší mé oči, takže komentujte, komentujte :)