Ahoj,
párkrát jsem v předchozích článcích zmínila, že dočasně měním status a z dětské chůvy jsem se stanu chůvou kočičí. I nadále sice občas dělám babysittera a housekeepera jako předtím, ale primárně se starám o dům a kočku rodiny, která odjela na dovolenou. Mnozí z vás se vyjádřili, že catsitting je jejich vysněná práce. Taky jsem byla zprvu nadšená. Pojďme se podívat, jaká je realita.


Dělám kočičího hlídače nadvakrát. Strávila jsem týden v jednom domě a starala se o kocoura jménem Ray, v pátek jsem se přestěhovala přesně o ulici vedle, abych zde zůstala následujících 9 dní a hlídala pro změnu kočku, která se vtipně jmenuje Mouse. Pro nastínění situace jsem se rozhodla sepsat zážitky a zkušenosti z první etapy. Jen tak pro informaci - rodinu z domu č. 1  jsem nepotkala ani jednou (možná kdysi na jedné oslavě), druhou rodinu jsem viděla přesně jednou. Každopádně jsem byla nervózní ohledně toho, aby se nic špatného během mého pobytu nestalo.

26.7.2019
12.28
Klíče pasují, to je dobrý začátek!
Dům je tichý, prázdný. Čistý a uklizený - až moc, jakýkolik nepořádek bude viditelný.
A tady ho máme, mého společníka. Naproti mi kráčí štíhlý, šlachovitý kocour jménem Ray. "Hello, boy, I am your catsitter now so you have to survive this week, ok?!"

27.7.2019
1.58
"Božeee!" Kocour se rozhodl ve dvě ráno, když jsem přijela z páteční obchůzky barů v Londýně, vyskočit nahoru a prolézt otevřeným oknem na parapet. Dolů na chodník jsou to aspoň 4 metry!
"Ty jsi ale hloupá kočka, nemůžeš mi tu chcípnout hned první noc!" Docela panikařím, protože Ray se tváří, že netuší, jak se úzkou škvírou dostat zpět do pokoje. Okno nelze otevřít víc.
Po mnoha neúspěšných pokusem se protáhl. Já bych ale měla pro jistotu spát se zavřenými okny.

28.7.2019
23.47
Je kolem půlnoci, já se vracím z večerního babysittingu, naprosto vyšťavená. Autobus měl přes dvacet minut zpoždění a vůbec celý den byl takový smolný - vylila jsem na sebe kávu, také jsem si ušpinila triko od cremé bruleé. Ale to nejlepší mělo teprve přijít.
Odemknu jsem dveře, vstoupím do domu a udiví mě zvuk kapání. Podívám jsem se nahoru a hle! Na stropě se rýsují tmavé linie - očividně promočená místa, a z lustru každou chvíli ukápne.
Shit! Co se tu sakra stalo během těch pár hodin?!

29.7.
11.45
"Do háje, klíče! Mám s sebou klíče?!" Zběsile hrabu v tašce, srdce mi buší až v krku. Klíče samozřejmě najdu a zhluboka si oddechu.
Každý den bez výjimky jsem málem utrpěla infarkt, že jsem si zapomněla vzít klíče, když jsem šla ven. Nikdy se to sice nestalo, ale stejně jsem se toho nepřestala obávat.

30.7.2019
16.18
"Už zase, kocoure?! To si vážně nemůžeš najít jiné místo?"
Opět jsem přistihla Raye, jak se bez špetky provinilosti rozvaluje na mém oblečení, které jsem vypadala a úhledně rozložila na dětském postýlce v ložnici, ve které spím. A ještě na mě držel zíral, co s tím jako hodlám dělat. Zasyčela jsem na něj a tak prchnul. Ale jako tichou pomstu mi na mé košili, šatech a overalu zanechal hromadu kočičích chlupů.

31.7.2019
8.23
Ray se choval celé ráno velice přítulně, až mně to donutilo otevřít druhou konzervu tuňáka a trochu mu zpestřit jídelníček.
Očividně chyba!
Zhltal svoji porci tak rychle, že se začal dávit, motal se po kuchyni a zvracel. Několikrát, na různých místech.
"Však proč ne, chlapče? Já to po tobě půjdu uklidit, jen si to užij..." Můj hlas sice zněl otráveně, ale uvnitř jsem upřímně panikařila a zoufale si snažila vzpomenout  na adresu veterináře.
Naštěstí to Raye přestalo bavit. Hodil po mě vyčítavý pohled a odkráčel pryč. Jako by to bylo moje vina, že neumí jíst normálně...

1.8.2019
17.13
Nemám moc v lásce anglický vodovodní systém, protože trvá neuvěřitelně dlouho, než začne téct místo ledově studené vody teplá. A pak zase teče až příliš horká a vůbec je skoro nemožné nastavit optimální teplotu vody.
Jenže tentokrát to trvá už podezřele dlouho. Tak dlouho, až mi došlo, že teplá voda prostě nepoteče. Neměla jsem nejmenší tušení, co se stalo a hlavně jsem nevěděla, jak tento problém napravit.
To vypadá na pouze ledové sprchy od teď.

2.8.2019
9.39
Stěhovací den!
Ray se zase uvelevil na posteli a po celou dobu, co jsem se snažila zbalit svoje věci, mě přimouřenýma očima pozoroval.
"It was also a pleasure to be here with you," odpověděla jsem napůl kysele, napůl s úsměvem. I když mě občas potrápil, je to fajn kocour.

Co dalšího se mi povedlo v rámci mého starání se o dům a Raye?
Dvakrát omylem spustila detektor kouře, aniž bych tušila, jak vytrvalé pískání vypnout. Všude jsem měla kočičí chlupy po celu dobu, na oblečení, v posteli, dokonce jsem se jednou v noci málem udusila jsem, protože jsem se jich nadýchala. Ray též každý den kolem půlnoci z ničeho nic zběsile vyběhl nahoru a dolu po schodech, což mne skoro vždycky šíleně vyděsilo.

Ale pozor! Ačkoliv jsem vyjmenovala asi tisíc šílených situacích, které se mi staly, tak hrozný poslední týden vlastně nebyl. Jenom o dost víc zodpovědnosti a to může být lehce stresující. Hlídat Raye s sebou sice neslo nějaká úskalí, ale byla jsem za jeho přítomnost ráda. A mít celý dům pro sebe je taky super. Celkově to hodnotím jako zajímavou zkušenost. Uvidíme, co přinese druhý catsitting.

Toto je už Mouse.